Hledá se svazek KGB vedený na Václava Klause a ty další

Analýza politické situace v České republice

Hit Counter

Hledá se svazek KGB vedený
na Václava Klause a ty další…
Obměňují Rusové svojí předlistopadovou „politicky opotřebovanou“ elitu v politických stranách novými tvářemi? Poctivý nálezce Klausova svazku obdrží celoroční předplatné NN a CD-Rom „Stb na disketách“
ZBAVME MOCNÉ MOCI!!!
BĚŽME TENTOKRÁT VŠICHNI K VOLBÁM,
ALE NEVOLME PARLAMENTNÍ STRANY!!!
Vlastní zpráva NN o komunistické a postkomunistické infiltraci naší,
avšak stále ještě sovětské, společnosti sovětskými a ruskými tajnými službami

NN 01/2001 otiskly vynikající analýzu francouzské sovětoložky Francois Thomm „MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KREMLU – PPLK. KGB VLADIMÍR PUTIN“, která se systematicky zabývá situací v dnešním Rusku. Z brilantní analýzy situace před a po nástupu Putina k moci a z analýzy osobnosti Vladimíra Putina, jehož otec sloužil jako elitní příslušník výsadkového útvaru hrdlořezů GRU SPECNAZ na ponorce, vyplývá nejenom to, že Putin nabídl své služby zločinecké organizaci KGB již ve svých 17-ti letech, ale je z ní především zřejmé, že Rusko ve střední Evropě zesiluje své, už i tak mimořádně silné posice a ambice. Bohužel pro nás Rusko považuje i nadále tento prostor za svoji sféru vlivu právem vítěze II. světové války. Strategie se od dob Studené války nezměnila: ROZDĚLIT PO DOBRÉM NEBO PO ZLÉM ZÁPADNÍ TRANSATLANTICKOU ALIANCI A PAK DOBÝT NEBO POHLTIT EVROPU. Mění se jenom taktika. Pokud se Putinovi podaří uzavřít s USA tento obchod, nerozhodnost a bezradnost socializující se Evropy ho nezastaví. A PRÁVĚ O TENTO GLOBÁLNÍ VÝMĚNNÝ OBCHOD S USA NA ÚKOR EVROPY SE ZROVNA TEĎ PUTIN USILOVNĚ SNAŽÍ, POKUD UŽ MEZITÍM NEUSPĚL… Viz. NN 22/2000: „KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY A JEJICH BILL CLINTON“, strana 12 – 17 a NN 23/2000: „KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY A JEJICH AL GORE“, strana 16. Bůh nás ochraňuj.

Tradičně mimořádně dobrou orientaci zahraniční, hospodářské, vojenské i špionážní politiky Ruska ve střední Evropě podporuje navíc i skutečnost, že ruský president Putin působil jako komunistický rozvědčík na obou stranách nejžhavější linie Studené války: V hlavním městě Německé spolkové republiky v Bonnu už v 70. letech (odtud byl vypovězen jako špion) a v komunistické části Německa, v NDR, v 80. letech, kde si vysloužil povýšení a vyznamenání. Tedy právě v době, kdy tandem sovětských rozvědek KGB/GRU velmi intenzivně připravoval svoje kádry na sérii změn nejenom uvnitř disentu, když V NĚKTERÝCH ZEMÍCH MUSEL DISENT NAPŘED SÁM VYTVOŘIT NEBO ALESPOŇ ROZHODUJÍCÍM ZPŮSOBEM KÁDROVĚ POSÍLIT A PŘEVZÍT NAD JEHO OFICIÁLNÍ POLITICKOU REPRESENTACÍ PLNOU KONTROLU, ale i ve všech vrstvách „šedé zóny“ v celé Východní Evropě. Nezbytné ekonomicko-politické změny, spočívající v showbyznisovém STAŽENÍ KOMUNISMU Z OBĚHU (likvidace pomníků, symbolů, názvů ulic atd. atd.) a zejména v PRIVATISACI NÁRODNÍCH MAJETKŮ DO VLASTNÍCH RUKOU, bez jejichž provedení nebylo možno zajistit velmocenské postavení Moskvy pro 21. století (viz. NN 02/2000: „KGB KONEČNĚ PROMLUVIL: ZMĚNY EVROPY RUKAMA KGB“), měly být po technické stránce provedeny buďto dialogem u kulatého stolu (Polsko, Maďarsko), nebo vynucením si dialogu pomocí uměle vyvolaných pouličních nepokojů (NDR, ČSSR). Pouze v Rumunsku se nakonec dostaly ke slovu zbraně, když generál Iliescu, agent KGB už od roku 1952, svrhl se svými armádními jednotkami v krátké občanské válce krajně despotický režim „národního“ komunismu, ne příliš přátelského vůči Moskvě… Dnes, po pokusu předchozí pravicovější rumunské vlády o vstup do NATO, je ve vysoce strategickém Rumunsku, které otevírá nebo uzavírá Rusku cestu na Balkán, osvědčený generál Iliescu opět u moci…

JAK SE KALIL ČESKÝ SAMET

Podle názoru NN hlavním úkolem této nové nebo přeskupené sovětské posiční a vlivové agentury, která byla vytvářena a formována v průběhu celých 70. a 80. let, aby mohla být efektivně nasazena k uskutečnění nutných ale opožděných změn na samém jejich konci, bylo po vyvolaném „revolučním vzepětí“ na maximum brzdit a kontrolovat „revoluční“ vývoj a eliminovat jakoukoliv jednoznačnější orientaci na konkurenční mocenské struktury jako je NATO nebo Evropské společenství. Zejména pak ZABRZDIT JAKÝKOLIV SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP K DENACIFIKACI A PŘEDEVŠÍM DESOVĚTISACI KOMUNISTICKÝCH ZEMÍ, například NA BÁZI OSVĚDČENÝCH „BENEŠOVÝCH DEKRETŮ“ (POTRESTÁNÍ ZLOČINCŮ, KONFISKACE JEJICH MAJETKŮ), které by pro tento účel nebylo ani nutné příliš aktualisovat. Popsaná strategie měla zajistit, kromě jiného i DŮSLEDNÝM VYŘAZENÍM AUTENTICKÉHO, ZKUŠENÉHO A HOSPODÁŘSKY SILNÉHO POLITICKÉHO EXILU Z ÚČASTI NA TĚCHTO ZMĚNÁCH, hladké vítězství sovětskému projektu z dílny KGB/GRU na nerušený PŘECHOD VLÁDNOUCÍ KOMUNISTICKÉ NOMENKLATURY A StB DO EKONOMICKÝCH POSIC JAKO NUTNÉHO MEZIKROKU PŘED JEJICH NÁVRATEM ZPĚT DO POLITICKÉHO VEDENÍ STÁTU. Tedy vítězství projektu zvaného privatizace a „šoková terapie“, tj. PRIVATISACE VEŠKERÉHO NÁRODNÍHO MAJETKU BEZ ZAJIŠTĚNÍ NEZBYTNÝCH PRÁVNÍCH PODMÍNEK, KTERÉ BY ZAJISTILY ROVNÉ ŠANCE PRO KAŽDÉHO A SOUDNÍ PŘEZKOUMATELNOST SPRÁVNOSTI A POCTIVOSTI PRIVATISAČNÍCH ROZHODNUTÍ. K úspěchu tohoto podvodu komunisté potřebovali minimálně tři faktory: Mozek, svaly a věrohodnost pro ZNEUŽITÉ obyvatelstvo a svět. Mozek dodal tandem KGB/GRU, svaly sovětská armáda a věrohodnost tomuto podvodu na občanech vlastní země dodal Václav Havel…

ÚČET ZA PODVODNOU PRIVATISACI A KDO JEJ NAKONEC ZAPLATÍ…

Je třeba v této souvislosti zvláště zdůraznit, že celá tzv. „privatisační soutěž“ byla od samého počátku podvodem spáchaným na důvěřivých občanech – daňových poplatnících. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatisaci, v jehož čele stál téměř po celou dobu tehdejší místopředseda dnešní čtyřkoaliční ODA ing.Jiří Skalický (podrobnosti k jeho osobě viz. níže), vzniklo vyčleněním Majetkového a devizového odboru z Federálního ministerstva financí Václava Klause. Byl to právě onen pověstný odbor, pracující pod absolutní kontrolou KGB a složený z nejkovanějších komunistů, komunistek a estébáků „v činných zálohách“, který po desetiletí zajišťoval stálý přísun devizových prostředků z ČSSR do Moskvy na financování celosvětových teroristických, špionážních a „mírových“ operací v režii Moskvy. Celá privatisace pak u nás dopadla přesně podle tohoto scénáře… Z šoku této „šokové terapie“ se vzpamatovávají všichni obyvatelé až nyní, kdy je privatizace národního majetku do rukou komunistické nomenklatury, milicionářů, estébáků a jejich spolupachatelů už dávno zdárně ukončena a kdy je postupně vystavován účet za privatizaci touto „českou cestou“. V praxi to znamená, že KAŽDÝ VÝDĚLEČNĚ ČINNÝ OBČAN TOHOTO STÁTU BUDE MUSET ZE SVÝCH DANÍ V PŘÍŠTÍCH LETECH A DESETILETÍCH ZAPLATIT NEJMÉNĚ 460000, - Kč. Dvoučlenná rodina tedy 920000, - Kč… Viz. NN 24/2000: „PRIVATISAČNÍ ÚČET 1990 – 2000 ZA REBOLŠEVIZACI ČR JE 2,385 BILIONŮ Kč!!!“.

KOMU ZA TO VDĚČÍME

Kromě předsedy vlády Václava Klause a jeho lidí zde vykonal nenahraditelné služby komunistům, Rusům a východním mafiím svojí patrně úmyslnou pasivitou např. notorický ministr vnitra JAN RUML (CHARTA77, OF, KAN, ODS, dnes Unie svobody, zítra…) a všichni(!!!) jeho náměstci i jeho policejní ředitelé a policejní presidenti, dále pak předseda ODA „JUDr.“/Mgr.JAN KALVODA a všechny(!!!) jeho legislativní skupiny a kádry, dále privatisační trojhvězdí JIŘÍ SKALICKÝ, ROMAN ČEŠKA, TOMÁŠ JEŽEK (všichni ODA), dále všichni representanti postkomunistické „spravedlnosti“, např. JUDr.OTAKAR MOTEJL, dlouholetý předseda Nejvyššího soudu a ex-ministr spravedlnosti za ČSSD a mnoho a mnoho dalších, dobře vybraných a vyškolených kádrů polistopadové sametové nomenklatury. A to ještě nemluvíme o tom, že PODLE ÚDAJŮ ŘÍMSKÉ PROKURATURY EXISTUJE DŮVODNÉ PODEZŘENÍ, ŽE JAN RUML JE SPOLU SE SVOU BÝVALOU NÁMĚSTKYNÍ AGENTEM KOMUNISTICKÉ StB a že i náš bodrý a tímto státem z peněz daňových poplatníků velmi dobře placený „obránce občanů a jejich lidských práv před tímto státem“ JUDr.OTAKAR MOTEJL je rovněž dlouhodobě podezíraný ze spolupráce s StB. Nejpozději po své těžké autonehodě v 80. letech, kdy údajně ujel v opilosti z místa činu... Neujela však StB, která vše zdokumentovala... Musíme si proto počkat až bude odtajněn Motejlův svazek, ukrytý dosud před zraky občanů-daňových poplatníků ve FONDU Z. Přesto připomínáme, že dosud žijí političtí vězni, které Motejl odmítl v roce 1968 rehabilitovat pro jejich až příliš silný antikomunismus. Jiným obětem komunismu zase po sovětské invazi servilně rušil již schválená rehabilitační rozhodnutí. Viz. NN 13 a 14/2000. Je tristní, že změny v justici k lepšímu mohou nastat teprve jeho odchodem... Se stejným úkolem, tedy nereformovat systém a vše a především všechny ponechat bez jakýchkoli závažných a hlavně nevratných změn, vstupoval do vlády, tentokrát už za ODS, také předpokládaný agent StB JUDr.JIŘÍ NOVÁK, jinak formálně rovněž ministr „spravedlnosti“. Ani toho ovšem v „Cibulkových seznamech“ nenajdete. Zato ho určitě najdete na fotografiích dodnes vyvěšených v restauraci U Holubů v Praze, patřící ruskému státnímu organisovanému zločinu, jak se tam objímá, spolu s dalšími nejvyššími představiteli tohoto státu, s ruskými mafiány a českými prostitutkami. To byl taky hlavní důvod onoho slavného policejního „zásahu u Holubů“ – zabavení kompromitujících fotografií a videozáznamů z podkrovních pokojíků… Jinak četné pikantní podrobnosti k osobě ministra nespravedlnosti JUDr.JIŘÍHO NOVÁKA a jeho vztazích s StB najdeme na internetovém vyhledávání v článcích NN z let 1993-94. Kromě mnoha jiných doporučujeme zejména dva články: „MINISTR NESPRAVEDLNOSTI JIŘÍ NOVÁK, PRAVÁ RUKA StB“ a „MINISTR NESPRAVEDLNOSTI JIŘÍ NOVÁK, PRAVÁ RUKA StB A VÁCLAVA KLAUSE“ Tehdy to bohužel nikoho nezajímalo a to včetně vedení Konfederace politických vězňů…

S PUTINEM NÁS ZŘEJMĚ POJÍ VÍC NEŽ BYCHOM CHTĚLI

Předpokládejme, že i sám důstojník KGB VLADIMÍR PUTIN, mající svoji operační základnu u našich hranic v regionu Drážďany – Lipsko, měl určitě ve své služební kartotéce jména několika desítek mladých a perspektivních kádrů z ČSSR, neboť KGB mnohdy své agenty řídí z jiné země. A do NDR mohl tehdy opravdu jezdit kdejaký svazák. Ať už na různé bolševické akce, sjezdy, mítinky, mezinárodní veletrhy v Lipsku, výstavy nebo soutěže. Svoje perspektivní kádry mohli tedy Rusové nerušeně verbovat z řad ambiciózních a se zkostnatělým jakešovsko-husákovským režimem nespokojených svazáckých funkcionářů. Navíc bez jakéhokoli rizika. Navázání a udržování dobrých vztahů s „bratrskou sovětskou stranou“ nepředstavovalo pro tyto mladé bolševické kádry nejenom žádné nebezpečí, ale bylo naopak zárukou jejich další úspěšné kariéry pod sovětskou okupační správou jejich země. Ostatně nastaly i případy, kdy „spřátelené bratrské“ rozvědky vyfakturovaly „naší“ StB legalizaci krátkodobého pobytu nejednoho „odbojáře“ za jeho „antikomunistickou“ přípravu na svém území. Je třeba také připomenout, že časté návštěvy SSSR by byly před plánovaným převratem podezřelé. Tím by totiž Moskvou připravená garnitura „revolučních vůdců“ rychle přišla o svoji novou, tentokrát už „antikomunistickou“ identitu a věrohodnost. (I když HRADNÍ sametové mocenské nomenklatuře ve složení JIŘÍ KŘIŽAN, JAN RUML, PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, ALEXANDR VONDRA, MICHAEL ŽANTOVSKÝ, LUBOŠ DOBROVSKÝ, FRANTIŠEK STÁREK, JAN PRINC, JAN JÍRA, MARTIN FENDRYCH, OLDŘICH ČERNÝ, KAREL SCHWANZENBERG a mnoha a mnoha dalším, by na kontaktech se „sověty“ nepřipadalo z jistých důvodů, které zde zatím nechceme rozvádět, podezřelé naprosto nic. Spíše právě naopak…). Z tohoto důvodu měla NDR pro KGB své nezastupitelné místo..., stejně tak jako k určitým operacím speciálně využívané Polsko...

PRO KOHO PRACUJÍ ČESKÉ TAJNÉ SLUŽBY?

Pro drobné dokreslení situace uvádíme, že i sám vůdce levicových republikánů a komunistický cenzor PhDr.MIROSLAV SLÁDEK měl být agentem východoněmecké Stasi a tedy v případě potřeby i agentem rozvědky KGB. Jako takový měl být údajně řízen a úkolován ještě v roce 1992. Kým je řízen dnes není zcela jasné. Je však pozoruhodné, že tehdejší ministr vnitra JAN RUML měl údajně zabránit BIS dr.Sládka rozpracovávat… Kolik ještě bylo podobných Sládků, které bylo RUMLEM zakázáno rozpracovávat??? Těmito a podobnými opatřeními ze strany vedení domácích „silových ministerstev a organisací“ byly v rozhodujícím období po převratu udržovány „sovětské sítě“ v optimálním pracovním režimu, což bohužel pokračuje i po našem vstupu do NATO. Velmi podobné informace začínají v posledních týdnech unikat i kolem osoby bývalého důstojníka StB LUDVÍKA ZIFČÁKA, alias pověstného „studenta Růžičky“ z Národní třídy 17.11.89. Podle těchto, bohužel těžko ověřitelných informací, měl být už v polovině 90. let naverbován ÚZSI, tedy českou rozvědkou. Po celou dobu má být řízen tvrdými „prosovětskými“ kádry sloužícími na ÚZSI…

Historie rozmachu československé zahraniční rozvědky je už od I. republiky neodlučně spojena s historií celosvětového rozmachu obuvnického impéria TOMÁŠE BATI a jeho nástupců do roku 1939, 1945, 1948 a bohužel i po něm. Všichni Baťovi „mladí muži“ a „mladé ženy“ procházeli mnohaletým velmi tvrdým a všestranným výcvikem, který je mněl připravit pro zvládnutí jakékoliv životní situace. Nejlepších z nich pak byli vysíláni do zahraničí. Zlín se tak stal jedním z center světové špionáže a ředitelé Baťových závodů a zahraničních filiálek se v mnoha případech stali residenty československé prvorepublikové rozvědky. Připomeňme si, že dědeček presidenta Václava Havla HUGO VAVREČKA, výrazný odpůrce T.G.Masaryka a za II. Světové války demonstrativní příznivec nacismu, ostatně jako tehdy celá Havlova rodina, byl jedním z ředitelů Baťových závodů ve Zlíně. Jeho syn a strýc Václava Havla IVAN VAVREČKA pak žil od roku 1949 v Argentině, když podle všech dostupných informací vycestoval z komunistického Československa naprosto legálně(!!!!!), stejně jako o dva roky později, tedy v roce 1951(!!!!!), na prahu III. Světové války, druhý strýc Václava Havla MILOŠ HAVEL. Ten navíc pod legendou, že chce na Západě opět točit filmy... Místo toho krátce po příjezdu založil v Mnichově restauraci, ve které pak po mnoho let hostil redaktory Radia Svobodná Evropa a protikomunistický exil… Za tohle se nikomu ze členů Havlovy rodiny v komunistickém Československu vůbec nic nestalo. Právě naopak: Přesně v té stejné době, kdy se MILOŠ HAVEL nevrátil z výletu na Západ, mladý Václav Havel, synek z velkoburžoazní pražské zednářské rodiny, kolaborující s nacismem (už tato kombinace se naprosto vylučovala – zednáři za Hitlera šli do koncentračních táborů!!!) a navíc ze zcela čerstvé několikanásobně emigrantské rodiny(!!!!!), byl přijat na střední školu a pak i na vysokou školu(!!!!!). Členové ostatních podobně „postižených“ rodin znali až do 60. let pouze tři možnosti manuálního(!!!) uplatnění: Hornictví, zemědělství, stavebnictví anebo nemanuální spolupráci s komunistickou StB… V případě Havlovy rodiny jako bychom opět cítili stopy sovětských tajných služeb… Posuďte sami.

Za nacistické okupace se německá rozvědka snažila Baťovy lidi v zahraničí převerbovat pod hrozbou likvidace jejich rodin doma. V mnohých případech zřejmě úspěšně. Tentýž osvědčený postup použila po II. Světové válce a porážce nacismu i komunistická rozvědka. Jak československá, tak i sovětská. Ta převzala nejen většinu evropských archívů nacistické rozvědky a Gestapa, ale i veškeré informace z archivů československého MV včetně komunistické rozvědky nejméně do roku 1990, ale pravděpodobně až do současnosti.

Tím vzniká, a to bez ohledu na tradice rodiny Havlů, pro ČR vysoké riziko zpravodajské práce „pod cizí vlajkou“ a navíc za peníze českých daňových poplatníků a proti jejich životním zájmům. V tomto případě mohou Rusové pracovat bez jakéhokoli nebezpečí pod vlajkou dnešní zpravodajské služby členského státu NATO!!! V této souvislosti by nás mělo zajímat, kolik takových prosovětských důstojníků v ÚZSI ještě pracuje? A jsou tam vůbec ještě nějací jiní??? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se sovětské armádní GRU podařilo „nabourat“ do československé podzemní protinacistické a později protikomunistické zpravodajské organizace. Bylo to už počátkem 40.let a česká zpravodajská skupina se jmenovala AVALA MODRÝ KRUH. Pro pořádek si připomeňme, že ÚZSI byl po 17.11.1989 řízen opravdu velice podivnými lidmi, jako jsou RADOVAN PROCHÁZKA (do roku 1993, pak se stal ředitelem už od dob komunismu před českými občany-daňovými poplatníky a jakýmikoliv kontrolními mechanismy vůbec nejutajenější špionážní organisace ROZVĚDKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, tradičně řízené přímo sovětskou GRU), dále JIŘÍ RŮŽEK (pak ředitel vojenské kontrarozvědky VOJENSKÉ OBRANNÉ ZPRAVODAJSTVÍ (VOZ), od roku 1998 ředitel BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY (BIS)…, když nad BIS vykonává kontrolu parlamentní výbor vedený ing.JANEM KLASEM, k jehož osobě a jeho vazbách na StB už v současné době existuje tolik materiálů, že mu musíme věnovat samostatný článek…), dále OLDŘICH ČERNÝ (1993-98), po volebním vítězství sociální demokracie PETR ZEMAN (1998 - 31. března 2001) - bývalý osobní sekretář tajemníka Jihomoravského KV KSČ dr.JAROSLAVA ŠABATY. V současné době je ÚZSI řízen náměstkem PETRA ZEMANA, zběhlým katolickým knězem FRANTIŠKEM BUBLANEM, který rovněž pochází ze Šabatovy skupiny, když PETR ZEMAN, který údajně neprošel bezpečnostní prověrkou kvůli své předlistopadové spolupráci s komunistickou rozvědkou, stále působí v jeho ředitelské kanceláři a dohlíží na chod služby!!! Pak by ovšem mohla být Zifčákova role jak při UDÁLOSTECH „SAMETOVÉ REVOLUCE 1989“, na kterých se Šabatova skupina výrazným způsobem podílela, tak i v celé cause Hučín, tedy zdaleka nejenom při závěrečné fázi propuštění ze služby a uvěznění VLADIMÍRA HUČÍNA „svými vlastními lidmi“ z BIS a za účinné pomoci části jeho vlastní agenturní sítě, mnohem pochopitelnější… V této souvislosti je rovněž velmi zajímavé, že snad jediný otevřeně protihučínovský článek zveřejnil právě zeť JAROSLAVA ŠABATY a „obránce lidských práv“ komunistických zločinců ing.PETR UHL, kde jinde než v Rudém právu… Obdivuhodná dělba práce…

Protože se v této analýze budeme poměrně často setkávat se jménem PhDr.Jaroslava Šabaty, jednoho z domácích politických architektů „sametové revoluce“, bude vhodné seznámit se ve stručnosti s jeho méně známou minulostí:

Jaroslav Šabata - 1945-70 člen KSČ, 1968 člen ÜV KSČ. Na jaře 1949 člen akční trojky na FF MU v Brně, která prováděla politické čistky na vysoké škole, v roce 1950 na této fakultě organizoval podpisovou akci, žádající trest smrti pro Miladu Horákovou. V 50.letech se veřejně zřekl svých rodičů-kulaků a podílel se též na rozprodávání majetku po emigrantech. Učitel marxismu-leninismu. 1968-69 působil jako ideologický tajemník KV KSČ jihomoravského kraje, do jeho pravomocí patřilo i politické řízení tamní expozitury StB. Za svoji zločinnou komunistickou činnost byl dvakrát vyznamenán Řádem Vítězného února. Po sovětské okupaci 2x vězněn (Plzeň-Bory a Litoměřice). Celkem ve vězení strávil 6,5 roku. Jeden z nejdůležitějších vůdců reformního komunismu. Po 17.listopadu 1989 z něho Petr Pithart udělal ministra bez portfeje pro koordinaci politiky mezi českou a slovenskou vládou. Je dodnes hlavou významné politicko-lobbistické skupiny, která má své členy rozesety ve všech stávajících politických stranách napříč celým politickým spektrem. Díky tomu nemůže být nikdy poražen…

SVAZEK KGB NA KLAUSE Pepa Lux nebo Voloďa Mlynář?

Necenzurované noviny získaly pro někoho na první pohled šokující informaci ze které je zřejmé, že počátkem roku 1994 obdržel předseda „národněfrontovní“ KDU-ČSL, ministr zemědělství a místopředseda Klausovy trojkoaliční vlády Josef Lux od Jevgenije Primakova, tehdy jednoho z vůbec nejvyšších důstojníků rozvědky KGB, kopii agenturního svazku KGB, vedeného na Václava Klause. Tento svazek se však týká i dalších pro Moskvu obtížných politiků, a to napříč celým nelevicovým politickým spektrem. Proč KGB nepředala podobné svazky, vedené tentokrát na politiky levice (ČSSD, KSČM, národněfrontovní lidovce), je zbytečné se ptát. O jejich špatně skrývané prosocialiské a velmi často promoskevské orientaci, zaměřené po vítězných volbách na VYSTOUPENÍ ze SEVEROATLANTICKÉ OBRANNÉ ORGANISACE (NATO), nemá až doposud nikdo důvod pochybovat... Od tohoto okamžiku politický vztah LUX-KLAUS připomíná nápadně nevyvážený vztah MLYNAŘ-KUHNL (podle zatím neověřených informací je novopečený lídr čtyřkoalice JUDr.Karel Kühnl už dokonce podplukovníkem rozvědky StB!!!!! Necenzurované noviny mu tímto zcela nezištně alespoň dodatečně gratulují k takovému povýšení…). Z osobního svazku KGB, vedeného na Václava Klause, mohl Josef LUX především získat osobnostní profil Václav Klause, jeho psychologický a psychiatrický portrét, včetně skutečného životopisu a tím zjistit jeho slabá místa. Další materiál o Václavu Klausovi (a o mnoha jiných!!!) „vynesl“ z BIS „pirátovi z Prahy“ Viktorovi Koženému, podezíraného irskými úřady z práce pro KGB, bývalý důstojník 1.Správy StB (komunistická rozvědka) plk.Václav Wallis. Wallis během svého pobytu v Londýně, kde působil jako komunistický rozvědčík, řídil kromě řady jiných agentů i jednoho důležitého člena Labouristické strany, jenž byl zřejmě klíčovým členem i současné labouristické vlády. Wallis byl údajně prověřen pro další službu polistopadovému režimu právě Petruškou Šustrovou, podle tvrzení římské prokuratury možnou agentkou 1.Správy StB, která po 17. listopadu 89, jako členka prověrkových komisí OF na 1.Správě FMV, prověřovala důstojníky komunistické rozvědky z hlediska jejich dalšího využití. A pak že tandem rozvědek KGB/GRU u nás něco zanedbal nebo se jim „cosi“ vymklo z rukou… V této souvislosti se tvrdí, že LUX tento „Primakovův“ svazek neukázal dokonce ani nikomu z vedení KDU-ČSL, což ovšem nepůsobí příliš věrohodně. V každém případě mu především sloužil jako základní materiál pro diskreditaci nejen samotného Václava Klause, ale i dalších nepohodlných lidí ODS napříč všemi jejími tehdejšími frakcemi (týká se tedy i některých představitelů dnešní Unie svobody). Klidná a tichá „křesťanská“ síla (viz. NN 02 a 03/2001: „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI aneb PLES RUDÝCH UPÍRŮ“ a „AUGUSTIN NAVRÁTIL: QUO VADIS KDU-ČSL“) vytvářela klidnou protiklausovskou protitransformační opozici. O tom by mohli nejlépe vyprávět komunisty okradení zemědělští restituenti…LUX však kopie částí svazku určitým vybraným lidem mimo KDU-ČSL pravděpodobně půjčoval... Můžeme se jenom domnívat, zda za rychlým veřejným usmířením dvojice ministr zemědělství JOSEF LUX kontra tehdejší šéfredaktor hradního časopisu Respekt VLADIMÍR MLYNÁŘ (ve vysoce konfliktní cause zveřejnění/nezveřejnění konkrétních jmen příjemců miliardových státních zemědělských subvencí, což mohlo LUXE politicky zcela zničit!!!) a následným Mlynářovým rychlým politickým vzestupem a povýšeným chováním nad Václavem Klausem, stejně tak jako nad Karlem KUHNLEM, nestojí Mlynářovo seznámení se s tímto materiálem z dílny KGB a to právě za zištné asistence Pepy LUXE jako protislužby za Mlynářovo mlčení. Pak si položme logickou otázku, proč právě Josef Lux a proč právě Vladimír Mlynář?!!! Odpověď zřejmě najdeme v už zveřejněných analýzách „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI…, část I. a II. Na druhé straně je ovšem pravdou, že levicoví intelektuálové obvykle trpí určitým pocitem nadřazenosti a vlastní výlučnosti nad svým okolím. Mlynářovo chování k některým lidem je proto třeba z těchto důvodů rozlišovat. Pro uklidnění mnohých je třeba říct, že ne každý, ke komu se chová povýšeně, je z jeho strany vydiratelný…

KLAUSŮV CHOROBOPIS BESTSELER NA DRAČKU…

Z psychologického profilu KLAUSE je zřejmé, že, stejně tak jako Miloš Zeman (čirou náhodou také z Prognostického Ústavu, jinak expozitury 1. správy StB, stejně jako „slavná“ Československá akademie věd…), trpěl v dětství despotickou výchovou své dominantní matky. (Obě byly učitelky…). Tím došlo u malého Václava k vytěsnění ega a vyprovokování sklonů k sebestřednosti, doprovázené narcistním hysterismem. Rozhodujícím momentem při definování osobnostní psychiky Václava Klause je abnormální průběh emoční křivky. O dalších aspektech výchovy Klause v ranném dětství raději pomlčíme… O tuto část života Václava Klause se však intenzivně zajímají sběrači kompromitujících materiálů z okruhu nechvalně známého dovozce zapečetěných nádob „švýcarského medu“ do tehdejšího okupovaného a Spojenými státy v oblasti hi-tech embargovaného Československa, které však ve stejné době vlastní med vyváželo(!!!) a ředitele slušovického hotelu ve Vietnamu JUDr.Jana Šuly… (Viz. NN 05/2000: „JIŘÍ PILOUS: SLUŠOVICE - PODIVNÁ HRA StB A BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY“.

OVLÁDNI NEBO ZNIČ: RUSKÁ PŘESILOVKA NA ČESKÉM HŘIŠTI

Svazek KGB vedený na Klause předal Luxovi Primakov v rámci tradičního frakčního boje uvnitř KGB a ruské společnosti vůbec mezi tzv. „slavjanofily“ a „zapadniky“, avšak s jasným záměrem DESTABILIZOVAT POMĚRY V ČR takovým způsobem, že se politici vzájemně budou, jak říká dramatik Václav Havel, HAŠTEŘIT. HAŠTEŘIT natolik, že o nás, jako bandu divochů z východu, NATO i Evropa ztratí jakýkoliv zájem… K tomu měl kromě mnoha jiného napomoci i masový exodus „z rasových důvodů pronásledovaných Romů“, řízený z Moskvy KGB… V rómském prostředí, ve kterém pologramotná většina prošla mnohokrát komunistickými „dětskými domovy“ a věznicemi, což je skoro totéž a většina z této většiny patří mezi osvědčené a zkušené policejní konfidenty, ostatně stejně jako většina „bílých“ kriminálníků, nepředstavovala a nepředstavuje tato operace pro KGB žádný problém a to i opakovaně - při jakékoliv další podobné příležitosti. Viz. časopis EURO 12/2001, strana 22-23. EURO vychází ve svém článku z informací časopisu Jane’s Intelligence Digest, nejprestižnějšího světového časopisu, zabývajícího se otázkami mezinárodní bezpečnosti. Časopis čerpá z prověřených informací mezinárodní zpravodajské komunity a ta se v podobných případech nemýlí. KGB tedy může poděkovat Petru UHLOVI, Vladimíru MLYNÁŘOVI a jim podobným za jejich maximální politickou a mediální podporu této protievropské a protičeské operace!!! Vladimír Mlynář tehdy dokonce v televizi, kam má na rozdíl od jiných téměř neomezený přístup, hystericky vykřikoval, že se stydí, že je Čech!!!!! Bez pomoci „páté kolony KGB“ v evropské politice a masmédiích by si u nás této akce zřejmě nikdo ani nevšiml. A pokud snad někdo náhodou ano, tak zřejmě ne s příliš velkým pláčem… To samozřejmě nic nemění na nutnosti vynaložit veškeré úsilí na co nejrychlejší integrování naprosté většiny rómské populace a značné části české populace do 21. století, dříve než bude pozdě. Děláme to nejen pro ně, ale zejména pro sebe. Nároky stoupají a hrozivá civilisační propast mezi lidmi na bázi konfliktu mezi positivním mravním a duchovním směřováním na straně jedné a materiálním, morálním i duchovním primitivismem na straně druhé, se rozevírá…

Ano, politici se u nás skutečně začali HAŠTEŘIT a to tak, že v roce 1997 proběhl uvnitř vládnoucí a VE SVÉM CELKU prozápadní až proamerické (proclintonovské nebo probushovské?) ODS „Sarajevsky puč“ proti Václavu Klausovi, jehož významným hráčem byl právě Josef LUX spolu s některými lídry dnešní Čtyřkoalice a jejich spojenci (např. Josef Zieleniec, později Václav Fischer aj.). Několik měsíců před Sarajevem odchází z politiky a vedení ODA vysoce deficitní ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý (dlouhodobě podezíraný ze spolupráce s KGB/GRU), kterému se přes veškerou snahu nepoštěstilo vládní „pravicovou“ koaliční stranu ODA se svými levicovými kádry ovládnout. Odešel tedy jen velmi krátce před tím, než se podařilo ODA, zřejmě v jakémsi „náhradním řešení“, alespoň zlikvidovat jako reálnou politickou sílu. Likvidace proběhla vyvoláním mediálně tvrdě forsírované „doktorské“ pseudoaféry jejího mnohaletého lídra Mgr. Jana Kalvody. Škoda, že o případech 1000x závažnějších společenských tragedií nedokáží „naše“ masmedia říct občanům-daňovým poplatníkům ani slovo…

LEGISLATIVNÍ, PRIVATISAČNÍ, POLITIČTÍ A JUSTIČNÍ ZLOČINCI…

Seznamme se při této příležitosti s hlavními aktéry vytvoření a pak i likvidace na české poměry a v rámci rekonstruované postkomunistické „Národní fronty“ zdánlivě NEJPRAVICOVĚJŠÍ(!!!) politické strany Občanská demokratická aliance (ODA). Jedině tak se můžeme na vlastní oči přesvědčit, že ani z této strany záměrům KGB/GRU určitě žádné nebezpečí ani na okamžik nehrozilo. Osoba jejich současného volebního lídra a „ministra obrany“ Michaela Žantovského skýtá dostatečnou záruku, že ani v budoucnu nic podobného hrozit nebude:

JAN KALVODA

„JUDr.“/Mgr.Jan Kalvoda, nar. 30.10.1953 v Praze: Otec Jana Kalvody pracoval za komunismu a sovětské okupace na Ministerstvu zahraničních věcí jako diplomat. V 70./80. letech sloužil v hlavním městě Turecka Ankaře. Turecko bylo frontovým státem NATO, tedy jediným státem NATO, který měl společnou hranici se Sovětským svazem... Sestra Jana Kalvody sloužila v 80. letech jako uklizečka na I. správě StB, tedy u komunistické rozvědky a disponovala všemi prověřeními, která k tomu byla zapotřebí. Byla propuštěna po 17. listopadu v souvislosti s prověrkami na I. správě, když většina důstojníků rozvědky, na rozdíl od rozvědkových uklizeček, zůstala na svých místech… Mgr.Jan Kalvoda bydlel před 17. listopadem 1989 i v 90. letech ve společné vile se svou sestrou na adrese Nad Santoškou 1. Každý obýval jedno patro. Za touto vilou se nachází objekt odposlechů StB popř. spojovací uzel komunistické rozvědky do zahraničí a šifrovací pracoviště... V advokátní kanceláři JUDr.Jana Kalvody je zaměstnán i redaktor Rudého práva z první poloviny 90. let Mgr.Tomáš Rychlý… Rokycanský advokát „JUDr.“/Mgr.Jan Kalvoda strávil svůj život ve vysoké politice ve strategických funkcích, které jsou z legislativního hlediska pro vývoj státu vůbec nejdůležitější. V těchto funkcích zásadním způsobem nastavoval výhybky polistopadového vývoje: Zastával funkci místopředsedy vlády ČR(!!!!!), ředitele Úřadu pro legislativu a veřejnou správu ČR(!!!!!). Od roku 1990 čl. Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za ODA; 90-92 poslanec ČNR (změna názvu, 90-91 za OF), člen předsednictva ČNR(!!!); 1990 předseda stále komise předsednictva ČNR pro bezpečnostní politiku v ČR(!!!!!). 90-91 předseda Ústavně-právního výboru ČNR(!!!); 91-92 místopředseda ČNR(!!!). POL 91 čl. ODA; volební lídr ODA pro parlamentní volby 92; od r. 1992 předseda ODA, místopředseda vlády ČR 1992-96(!!!!!), místopředseda Komise vlády ČR pro přípravu Ústavy ČR(!!!!!); předseda Legislativní rady vlády ČR(!!!!!).

PAVEL BRATINKA

BRATINKA Pavel, Ing. - fyzik, politik, nar. 14. 3. 1946 v BRATISLAVĚ. Místopředseda Občanské demokratické aliance, od roku 1992 až do roku 1996 NÁMĚSTEK MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR JOSEFA ZIELENIECE(!!!!!). 1996 - 97: ministr bez portfeje (KOORDINÁTOR TAJNÝCH SLUŽEB!!!!!). Vystudoval ČVUT, fakulta jaderné a technické fyziky, fyzika pevných látek, Praha 70. Dlouhodobý pobyt na Západě v Reaktor Institut, Delft, Nizozemí 68-69, dobrovolný návrat do okupovaného Československa – bez následků. Za normalisace Ústav fyziky pevných látek 70-74, Ústav technického rozvoje a informací 74-81. Dnes spolu s místopředsedou ODA RNDr.Liborem Kudláčkem působí ve firmách orientujících se na obchod s Ruskem, do kterých podle zpráv z tisku, které nebyly nikdy dementovány, už vstoupil se svým kapitálem i komunistický nomenklaturní kádr, předseda Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) a dnešní VELKOKAPITALISTA Martin Ulčák (známý z tunelářské causy SAZKA)… Opravdu krásná rodinka!

VLADIMÍR DLOUHÝ

DLOUHÝ Vladimír, Ing., CSc. - politik, ekonom, 31. 7. 1953 Praha. Šest let byl vyslán spolu se svými rodiči na Kubě. Místo podpisu Charty77 vstoupil v roce 1977 do KSČ. V letech 1978-79, tedy v letech vrcholné okupační normalisace a politických procesů s hudebníky a písničkáři undergroundu a aktivisty Charty77, byl komunistickým režimem vyslán studovat na Západ na Katolickou universitu Leuven, MBA (Belgie). V letech 1977-83 učitel VŠE, vstup do komunistických SS Lidových milicí, 83-89 věd. pracovník, nomenklaturní funkce zástupce ředitele Prognostického ústavu ČSAV Valtra Komárka. Předseda ZO KSČ. 12/89-90 místopředseda „vlády národního porozumění“ komunisty a estébáka Mariana Čalfy, předseda Státní plánovací komise, 90-92 ministr hospodářství ČSFR, od roku 1992 až do roku 1996 ministr průmyslu a obchodu ČR. Za jeho funkčního období začal hluboký hospodářský propad, který nás a naše vyhlídky těžce poškodil v očích NATO a Evropského společenství. Po odchodu z vlády se 1.9.1997 stal šéfem dozorčí rady firmy ASEA BROWN BOVERI a jejím konzultantem pro východní a střední Evropu. Dlouhodobé a intenzivní podezření na KGB/GRU. Tomu by odpovídalo i tvrzení Miloše Zemana z roku 1994, kdy o V.Dlouhém prohlásil, že „ještě v únoru 1990 byl jako ministr federální vlády v Bruselu úkolován KGB.“ Místopředseda ODA (od roku 1991)…

TOMÁŠ JEŽEK

JEŽEK Tomáš, Ing., CSc. - ekonom, 15. 3. 1940 Plzeň. Předseda Fondu národního majetku 1992 - 10. 6. 94, poslanec Parlamentu, předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu (ODA). 1964-84 nepřetržitě (okupace neokupace) vědecký pracovník (Ekonomický ústav ČSAV Praha), 85-89 vedoucí vědecký pracovník (Prognostický ústav ČSAV Praha), 90 poradce federálního ministra financí. Pracovní a studijní pobyt v Evropské hospodářské komisi OSN a v Ústavu mezinárodních studií v Ženevě (67-68) Je pozoruhodné, že když Tomáš Ježek překládal legendární „Cestu do otroctví“ od F.A.Hayeka, sám velký „prognostik“ Václav Klaus se mu posmíval, co to pořád má s tím Hayekem. Problém je v tom, že kdyby se myšlenkami Hayeka řídila garnitura komunistických a estébáckých reformátorů, bohužel včetně Tomáše Ježka, nikdy by zde nemohla Moskva aplikovat šokovou terapii privatizace bez tomu odpovídajícího právního prostředí. V případě Tomáše Ježka však jeho pochybení z počátku 90. let částečně vyvažuje jeho pozdější i když pozdní opatření, tedy krok učiněný až po dokončení privatisace národního majetku do rukou komunistické nomenklatury, estébáků, milicionářů a dalších zločinců, spočívající v razantním prosazení „západního“ modelu kontroly nad kapitálovým trhem v podobě Komise pro cenné papíry. Tato komise však mohla vzniknout po urputném boji mezi konkurenčními mocenskými skupinami a zcela mimo zájem médií až po odchodu Václava Klause z vlády a po odstranění jeho člověka a agenta I. správy StB profesora Vladislava Pavláta z čela Burzovní komory. (Viz. NN 07/2000: „UKÁZKA PAVOUKA NEJVYŠŠÍCH DŮSTOJNÍKŮ ROZVĚDKY StB ČINNÝCH V EKONOMICE“, strana 09).

JIŘÍ SKALICKÝ

SKALICKÝ Jiří, Ing. chemik, nar. 26.04.1956 v Kolíně. KLÍČOVÁ OSOBA PRIVATISACE!!! Jeho otec Jiří Skalický (1929-1990) byl za sovětské okupace vysokým komunistickým důstojníkem Zpravodajské služby Generálního štábu ČSLA, bojující po desetiletí v zájmu sovětských okupantů proti demokratickému Západu!!!!! Ing.Jiří Skalický byl poslancem za ODA od roku 1990 až do 19. 06. 1998. Současně zastával mimořádně důležité strategické funkce ministra pro správu národního majetku a jeho privatisaci(!!!!!), místopředsedy vlády(!!!!!) a ministra životního prostředí. V prosinci 1989 zakládající člen ODA(!!!!!), předseda ODA(!!!!!). Jiří Skalický má vzhledem ke svému cca 10-ti letému působení ve vrcholových funkcích české politiky jeden z nejkratších životopisů v KDO JE KDO V ČR NA PŘELOMU STOLETÍ. Konkurovat mu v tom mohou pouze další osoby, které jsou mnohými podezírané ze spolupráce s komunistickou StB nebo KGB, např. Oldřich Kužílek, Libor Kudláček nebo Karel Kuhnl (o něm nenajdeme nikde ani slovo!!!) - všichni tři bývalí vrcholní představitelé (ODA), popřípadě bývalý i budoucí ministr zahraničních věcí ČR a člen Rady obrany státu Josef Zieleniec. Viz. NN 23/2000: „JOSEF ZIELENIEC A JEHO KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY“.

ROMAN ČEŠKA

ČEŠKA Roman, Ing. - ekonom, 29. 1. 1964 Plzeň. 1. náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci ing.Jiřího Skalického(!!!!!), od 6/94 předseda Fondu národního majetku(!!!!!). Vystudoval VŠE Praha, obchod, 1987. VÁŽÍ SI Václava Klause, Jozefa Zielenice, Jiřího Skalického, T. Ježka. Od r. 1988 odborný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV(!!!!!), v roce 1990 vedoucí ekonomické rubriky časopisu Forum, při založení ministerstva privatizace poradcem ministra Ježka(!!!!!), účast na formulování reformního programu OF a ODA(!!!!!), od r. 92 1. nám. min. Skalického(!!!!!). Účast na přípravě restitučních a privatizačních zákonů, novel a prováděcích norem(!!!!!). Přednášky o privatizaci a ekonomické reformě, z nich řada v zahraničí (Lisabon, Curych, Londýn, Brusel, Frankfurt, Vídeň, San Francisco, Budapešť, Ljubljana, Kijev). Absolvent spec. kurzů: Financial Services and the Banking System, Boston USA, 90. Privatization Techniques, Paříž 91: Development, Services a Management, duben, Tokyo 92. Zakládající člen ODA(!!!!!), člen ústředního sněmu v letech 1990-91(!!!!!). Publikace: Československo na rozcestí 89, Institucionální souvislosti fungování ekonomiky 90, Privatizace v akci 91, Small Privatization in Czechoslovakia, Ljubljana 92, Privatization in Czechia, Kijev 92, Privatization in the Czech Republik 92, 92: Small Privatization in Central a Eastern Europe 93. Námět a scénář 13dílného televizního a videoseriálu Nebojte se kupónů, Praha 92. ROMAN ČEŠKA, TENTO MOTOR PRIVATISACE „ČESKOU CESTOU“ DO RUKOU KOMUNISTICKÉ NOMENKLATURY, StB, MILICIONÁŘŮ A DALŠÍCH DOMÁCÍCH I ZAHRANIČNÍCH ZLOČINCŮ, BYL V ROCE 1988 PŘISTIŽEN KOMUNISTICKOU POLICIÍ PŘI POKUSU O UKRADENÍ AUTOMOBILU A CELÁ CAUSA BYLA NA TÉMĚŘ 10 LET POLICIÍ UKLIZENA. PŘÍPAD BYL ZVEŘEJNĚN AŽ PO UKONČENÍ PRIVATISACE. STARÁ ESTÉBÁCKÁ ZÁSADA ŘÍKÁ: KDO MÁ NA TY DRUHÉ DOSTATEK KOMPROMITUJÍCÍCH MATERIÁLŮ, MŮŽE JE BEZ OBAV POUŽÍT I NA TU NEJŠPINAVĚJŠÍ PRÁCI A PO POUŽITÍ JE KDYKOLIV KLIDNĚ ODLOŽIT… TÝKÁ SE TO ÚDAJNĚ I VÁCLAVA KLAUSE A JEHO ROLE V PRIVATISACI. BRZY UVIDÍME, JESTLI JE S TÍMTO SCÉNÁŘEM KLAUS SROZUMĚN…

JIŘÍ HEJLEK

HEJLEK Jiří, PhDr. - veřejný činitel, 13. 3. 1952 Praha. ST FF UK Praha, filozofie - čeština 1978, klasická řečtina 1985. 78-90 různá zaměstnání (lektor jazyků, překladatel), od 2/90 zahraniční oddělení KC OF Praha, od 8/90 ŘEDITEL PERSONÁLNÍHO ODBORU MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ PRAHA!!!!! (za ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera!!!!!), od 3/91 – 1996, náměstek ministra kultury ČR. 1977-83 bytové filozofické semináře (organizování, částečně přednášky). V období 1/89 až 7/89 signatář 4 petic (kulturních pracovníků, Několik vět + další), 11/89 člen stávkového výboru, 11/89-12/89 člen výjezdové skupiny KC OF, od 3/91 člen ODA a jejího politického grémia, politická orientace: křesťansko-liberální konzervativec. (To říká asi tolik, jako pravicově-levicový muslim…). Náboženství: aktivní evangelík (Českobratrská církev evangelická, presbyter sboru v Praze - Dejvicích). Pro nezasvěcené a nepamětníky: Aktivní účast na ilegálních bytových seminářích, vždy dobře profízlovaných a díky tomu pravidelně rozháněných StB, byla za komunismu nutnou podmínkou k přijetí na tehdy vysoce prominentní Filosofickou fakultu University Karlovy a k vykonávání povolání překladatele a lektora… Stejně tak bylo za komunismu žádoucí být aktivním věřícím, přičemž funkce presbytera sboru Československé církve evangelické byla vítána… (To měl být samozřejmě aprílový vtip. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Viz. mnohá sdělení o nekonečné řadě represí vydané Chartou77 a Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), která jsou k disposici na Internetu na www.cibulka.cz nebo www.cibulka.com).

Působení Jiřího Dienstbiera ve funkci ministra a Jiřího Hejlka ve funkci ředitele personálního odboru ministerstva zahraničních věcí provázely zejména personální skandály. Především co se týče obsazení našich polistopadových zastupitelských úřadů v cizině bývalými komunisty a spolupracovníky rozvědky StB. Namátkou si uveďme ty nejkřiklavější případy „našich“ velvyslanců, když u nižšího „diplomatického“ personálu to bylo ještě mnohem horší:

USA - Rita Klímová - členka KSČ od 17-ti let, poč. 50. let členka kádrovacích komisí na fakultách UK, údajně evidována jako agentka I.správy StB.

SSSR - Rudolf Slánský ml. - syn býv. gen. taj. ÚV KSČ Rudolfa Slánského, kterého se v 50. letech veřejně zřekl, 1965-69 člen KSČ. Jako špičkový agent StB působil plných 35 let.

Kypr - Emil Keblůšek - člen normalizačního ÚV KSČ

Turecko - Jaromír Johanes - poslední předlistopadový komunistický ministr zahr. věcí, odhalený agent KGB.

Bulharsko - František Barbírek - člen normalizačního ÚV KSČ

Rada Evropy - Čestmír Císař - evidovaný agent StB a býv. člen ÚV KSČ

Sýrie - Zdeněk Nejedlý - abs. VŠP ÚV KSČ, 1948-70 člen KSČ

Severní Korea - Zdeněk Schee - abs. stranické školy v Moskvě, v roce 1968, po sovětské okupaci, zakladatel Leninského svazu mládeže

Finsko - Peter Kerlik - evidován jako agent StB, reg. č. 15991, kr. jm. ROBUR

Thajsko - Karel Stehno - evidován jako agent, reg. č. 29507 a 950701, kr. jm. KAREL

Čína - Bořivoj Čuda - evidován jako agent, reg. č. 15825 a 582588, kr. jm. DOKTOR

Chile - Roman Roubal - býv. důstojník I. správy StB

Afganistan - Vladimír Vávra - evidován jako agent, reg. č. 28423, kr. jm. LOJZA

Brazílie - Jiří Kozák - evidován jako agent, reg. č. 520, 26144 a 614488, kr. jm. KUDLA

Jordánsko - František Doležel - býv. důstojník I. správy StB

Nigérie - Evžen Vacek - býv. pplk. I. správy StB a předlistopadový náměstek FMZV

Kanada - Rudolf Schuster - býv. člen ÚV KSS, 1990 předseda SNR, evidován jako důvěrník, reg. č. 9330, bez kr. jm., od 1999 prezident SR

Švýcarsko - Miloslav Kočárek - evidován jako agent, reg. č. 36611 a 661188, kr. jm. KAREL. Pro svoji minulost zneužit (BIS?) v kauze Bamberg, namířené proti ČSSD.

Venezuela - Oldřich Kořistka - býv. důstojník I. správy StB

Argentina - Tibor Zlocha - býv. důstojník I. správy StB

Vietnam - Jan Gonzor - evidován jako agent VKR

Anglie - Karel Duda - evidován jako agent, reg. č. 4784 a 478488, kr. jm. PENTAGON

Itálie - Jiří Holub - evidován jako agent, reg. č. 32892, kr. jm. KANTOR

Izrael - Miloš Pojar - evidován jako agent, reg. č. 26779, kr. jm. NÁKLAD

Maďarsko - Štefan Oross - evidován jako agent, reg. č. 17052 a 705288, kr. jm. OROL

Malta - Miloslav Chrobok - býv. důstojník I. správy StB

Nigerie - Jaromír César - evidován jako agent I. správy StB

KBSE - Miroslav Polreich - býv. důstojník I. správy StB

Tunisko -Ivo Kubeš - evidován jako agent, reg. č. 20938, kr. jm. BELA

Nizozemí - Jan Kozubek - evidován jako agent, reg. č. 30490, kr. jm. GIST

POMĚRŮM NA ČESKÉM MINISTERSTVU ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ, KTERÉ PŘETRVALY NEJEN FUNKČNÍ OBDOBÍ JIŘÍHO DIENSTBIERA A JIŘÍHO HEJLKA, ALE I FUNKČNÍ OBDOBÍ JOSEFA ZIELENIECE A JEHO NÁMĚSTKŮ Z ODA PAVLA BRATINKY A VIKTORA DOBALA, JSOU VĚNOVÁNY NN 12/2000: „KOMUNISTÉ, MILICIONÁŘI A ESTÉBÁCI NA MINISTERSTVU ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR, ČLENSKÉHO STÁTU NATO“ A NN 15/2000: „KOMUNISTICKÁ ESA A MAFIE StB REPRESENTUJÍ ČR“.

IVAN MAŠEK

MAŠEK Ivan, rod. jménem Svoboda, Ing. - programátor, politik, 28. 7. 1948 Praha. Poslanec Parlamentu ČR (ODA), člen ústavně právního výboru(!!!!!). ST VŠE, automatizované systémy řízení, Praha 1984(!!!!!). FF UK, studium psychologie 68-69, úředník ÚDZ, propuštěn pro nesouhlas se vstupem vojsk 1970(!!!!!), pomoc. dělník 1970-75, programátor(!), systémový programátor(!!!), vedoucí střediska software od r. 1975(!!!!!). Účast na bytových filozofických seminářích od r. 84, zatčen a uvězněn pro pobuřování v říjnu 89, propuštěn 17. 11. 89(!!!!!), aby náhodou nezmeškal „sametovou revoluci“… Poslanec ČNR od 90. POL signatář HOS, člen Prozatímního koordinačního výboru, signatář Charty 77 (88-89), zakládající člen OF, člen politické komise OF 89, zakládající člen ODA 12/89. Pro nezasvěcené a nepamětníky: V případě Ivana Maška, NA ROZDÍL OD VŠECH OSTATNÍCH, byl za komunismu nesouhlas se sovětskou okupací nutnou podmínkou pro získání funkce vedoucího střediska software, o přijetí na VŠ ani nemluvě…

VIKTOR DOBAL

DOBAL Viktor, Ing. - chemik, 11. 3. 1947 NITRA. Poslanec Parlamentu České republiky, Poslanecká sněmovna (ODA), člen ústavněprávního výboru(!!!!!), náměstek ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece(!!!!!). ST VŠCHT Praha 70. P Hornický ústav ČSAV, od 86 VÚ pro farmacii a biochemii v Praze 3, od 6/90 do 12/91 ředitel Ústavu geotechniky ČSAV. V 60. a 70. letech rozšiřoval a rozmnožoval samizdatovou literaturu, překládal ruské disidentské autory(!!!!!), např. A. Amalrika (knihy v originále od ruských disidentských autorů, např. základní Amalrikovo dílo „PŘEŽIJE SOVĚTSKÝ SVAZ ROK 1984?“, za které byl uvězněn, poslán do vyhnanství a pak ve Španělsku sražen autem a zabit, byly v okupovaném Československu k mání jistě v každém knihkupectví…), v 80. letech se zabýval politologií, filozofickými aspekty přírod. věd. Zakládající člen Hnutí za občanskou svobodu a ODA(!!!!!).

MICHAL PROKOP

PROKOP Michal, Mgr., 13. 8. 1946 Praha. Po sovětské okupaci se oženil s dcerou obávaného normalisačního náměstka Československé televize NINOU, roz. Divišovou. Poté následovala - na dobu sovětské okupace, kdy tisíce umělců mělo zakázáno veřejně vystupovat, triumfální „umělecká“ kariéra: V cena Melodie 88, Zlatý štít Panton 89. Diskografie LP: 68 Blues in Soul, 71 a 90 Město Er, 80 Holubí Dante, 84 Kolej Yesterday, 87 Nic ve zlým, nic v dobrým, 89 Snad nám naše děti..., 90 Až si pro mě přijdou. 89-92 místopředseda Svazu autorů a interpretů (SAI). Po 17.listopadu 1989 náměstek ministra kultury ČR, člen Ústředního sněmu ODA. VÁŽÍ SI V. Havla. POL 90-92 poslanec SN FS (OF, ODA), předseda výboru sociálního a kulturního SN, člen Meziparlamentního klubu demokratické pravice OF… Dnes Michal Prokop může, opět na rozdíl od mnohem jasnozřivějších a zásadovějších politiků, vystupovat ve veřejnoprávní ČT se svým - veřejné mínění naprosto deformujícím - seriálem „Krásný ztráty“. Za to se stal pravděpodobně nejlépe placeným spolupracovníkem veřejnoprávní ČT. Viz. NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!“, strana 20.

DUŠAN NAVRÁTIL

NAVRÁTIL Dušan (02.07.1955) – zakládající člen „pravicové“ ODA v Brně a po dlouhou dobu její jediný aktivní člen. Příslušnice levicové skupiny Jaroslava Šabaty a Jiřího Müllera, „disidentka“ Jiřina Nehybová (07.04.1961), evidovaná jako spolupracovnice StB, krycí jméno „CEMENT“, byla s přispěním Dušana Navrátila zvolena za ODA do brněnského zastupitelstva. Bývalý poslanec ODA a předseda Komise pro kontrolu VOJENSKÉHO OBRANNÉHO ZPRAVODAJSTVÍ (VOZ) a v současnosti, tedy po volebním vítězství sociální demokracie, je za odměnu za své služby tento „pravičák“ jmenován náměstkem BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY (BIS). Bez ohledu na to (nebo právě proto) udržuje styky se slušovickým kádrem JUDr.Janem Šulou, který je jeho konzultantem. Dušan Navrátil působil i v polistopadové ekonomice. Zejména jeho účast ve firmě Informex Group a.s., přeplněné podivuhodně proslulými politiky (ex-ministr obrany Antonín Baudyš, ex-ministr vnitra MUDr.Petr Čermák, bývalý předseda Fondu národního majetku Tomáš Ježek, klient FNM a privatisátor Královopolské strojírny Brno Zdeněk Pánek, představitel vytunelované Podnikatelské banky Pavel Sehnal a řada dalších osob, v jejichž firmách se to jenom hemží estébáky), přičemž sama firma sídlí v bezprostřední blízkosti bývalých východoněmeckých hranic, což vše je ve svém celku a v případě právě těchto osob víc než signifikantní. Na vysvětlenou jeho oslňující polistopadové kariéry je už téměř zbytečné dodávat, že ing.Dušan Navrátil za sovětské okupace sloužil v armádní radiorozvědce proti zemím NATO a je dlouhodobě podezřelý ze spolupráce s komunistickou vojenskou tajnou službou… Bezpečnostní prověrka v jeho případě dopadla podle očekávání na výbornou…

MICHAEL ŽANTOVSKÝ

ŽANTOVSKÝ Michael, předseda a dnešní místopředseda ODA. Otec Michaela Žantovského Jiří Žantovský (1909) byl v 50. letech na Noskově ministerstvu informací (komunistická obdoba Goebelsova ministerstva propagandy!!!). Pak odešel do Památníku národního písemnictví, byl vedoucím archivu PNP, kde rozhodoval o nákupech a prodejích, a to i do zahraničí... Strýc Michaela Žantovského byl údajně za komunismu náměstkem ministra zahraničních věcí. Matka Michaela Žantovského Hana Žantovská, roz. Eislerová, narozená 04. 05. 1921, evidovaná jako spolupracovnice Centrály komunistické StB, byla za komunismu ve svobodném povolání jako spisovatelka a překladatelka ze západních jazyků (angličtina, němčina, francouzština). Několik dlouhodobých pobytů na Západě!!!!! Nikdy, dokonce ani po sovětské okupaci, nebyla ona ani její manžel za své politické postoje postiženi!!! Zřejmě nebylo za co… Možná však oba byli za své postoje „v krizových letech“ vyznamenáni nebo povýšeni... Michael Žantovský se narodil 03. 01. 1949 v Praze. Sestra Irena Žantovská, provdaná Irena Murray, se narodila v roce 1946. Zřejmě působila do roku 1989 v zahraničí, aniž to pro rodinu znamenalo nějaké persekuce… Michael Žantovský vystudoval prestižní a vysoce výběrovou Filosofickou fakultu Karlovy university, obor psychologie. Promoval v roce 1973. Bratranec Michaela Žantovského se jmenoval Tomáš Schilla a hrál s komunisty pronásledovanou undergroundovou skupinou Plastic People of Universe na violoncello. Matka Tomáše Schilly, tedy teta Michaela Žantovského, přitom nerušeně působila pod uměleckým jménem Zora Beráková i pod vl. Jménem Zora Schillová jako uznávaná oficiální spisovatelka... Michael Žantovský byl v letech 1968 - 1971(?) vyslán/vysazen(?) do Kanady. Termín k návratu údajně nedodržel a svůj pobyt (pouze studijní?) výrazně překročil. Není známo, jestli v této době požádal o politický asyl nebo se v Kanadě/USA zdržoval ilegálně. V Severní Americe se ho podle nepotvrzených zpráv nakonec zbavili vyhoštěním zpět do komunistického Československa, a to údajně za přechovávání popř. distribuci drog... Po dodání zpět do okupovaného ČSSR nebyl údajně Michael Žantovský, snad jako vůbec jediný, postaven před komunistický soud a odsouzen za paragraf 109, „nedovolené opuštění republiky“, kde první odstavec je do 3 let. Místo trestu odnětí svobody směl dokončit vysokou školu a mohl nastoupil jako psycholog do renomovaného Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze-Bohnicích, kde působil v letech 1973-80. Na jakých zajímavých projektech tam pracoval není bohužel známo. Oficiální verze jeho životopisu v Kdo je kdo říká, že v letech 1968-69 Michael Žantovský studoval psychologii na McGill University (Montreal) v Kanadě. (Doporučujeme z mnohých důvodů porovnat jeho životopis s knihou „JAN „KATO“ KAVAN – PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA“).

Po několika dalších letech v okupovaném Československu si Michal Žantovský dokázal získat u Husákovy sovětské okupační správy takovou důvěru, že se stal prominentním překladatelem – publicistou. Od roku 1980 navíc ve svobodném povolání. V tomto roce se rovněž oženil s Kristinou Kicovovou. V celorepublikovém telefonním seznamu lze najít příjmení Kicov/Kicovová pouze v jediném případě:

UTO Tel1 Název Ulice Obec

48 462153 Kicov Boris Nezvalova 647/4 Liberec

Michael Žantovský byl prověřen pro překlady přímo Gustávu Husákovi a překladatelské / tlumočnické zakázky pro pražský Hrad představovaly největší podíl v jemu zadaných zakázkách. V roce 1988 nastoupil (byl podstaven?) jako korespondent do pražského zastoupení Tiskové agentury Reuter, kde pracoval až do „sametové revoluce“. (Stejný postup ve vztahu k 17. listopadu 1989 najdeme i v případě „zimního“ generálního ředitele veřejnoprávní televize Jiřího Hodače. Viz. NN 01/2001, Karla Kovandy, pekingského zpravodaje komunistického Rudého práva a dnešního zástupce ČR v NATO, viz. NN 15/2000 a u mnohých dalších). Práce pro agenturu Reuter byla především spojena s prací pro Centrálu 1. Správy StB (Viz. další spolupracovník REUTERu Marian Švejda - Panevropské hnutí a a spolu s agentem StB Pavlem Naumannem zakladatel českého Rotary klubu, novinář Ondřej Hejma - Žlutý pes a další). Vlastní „Sametovou revoluci“ pak odstartoval Michael Žantovský tím, že pustil 17. listopadu 1989 do celého světa desinformační zprávu o „zavraždění studenta Martina Šmída“, kterou odborně připravila domácí odnož londýnské agentury Palach Press Jana „KATO“ Kavana - Východoevropská informační agentura (VIA) ve spolupráci se spolupracovnicí StB Drahomírou Dražskou a pod vedením jednoho ze „sametových“ zasvěcenců Petra Uhla, zetě Jaroslava Šabaty…

Michael Žantovský byl, jako vysoce prověřený a sledovaný korespondent pražského zastoupení Tiskové agentury Reuter, od roku 1988 členem „ilegální skupiny“ Otevřený dialog a dne 01. srpna 1989 zakládajícím členem obnoveného Penklubu. Od 19.11.1989 působí v Občanském fóru. Od prosince 1989 se stal tiskovým mluvčím Kanceláře presidenta republiky, mluvčím a poradcem presidenta republiky, ředitelem sekce pro tisk a informace (leden 1990 - září 1992). V této funkci se spolu s tehdejším I. náměstkem federálního ministra vnitra Janem Rumlem a dalším havlovým poradcem pro branně-bezpečnostní otázky Jiřím Křižanem podílel na televizním show - veřejném odhalení předsedy konkurenční Lidové strany Josefa Bartončíka jako dlouholetého spolupracovníka komunistické StB, který se dokonce aktivně podílel i na persekuci známého křesťanského aktivisty Augustina Navrátila. Ovšem právě od Michaela Žantovského & spol. něco takového opravdu sedlo… Jiří Křižan figuruje v registrech StB pod krycím jménem „Mánes“, Jan Ruml je oficiálně označen římskou prokuraturou za agenta StB… Navíc k tomu došlo těsně před volbami. Tedy v době, kdy zákon jakoukoliv volební agitaci zakazoval. Výsledkem byl volební debakl Lidové strany a triumfální vítězství Havlova Občanského fóra, které bylo samo prošpikováno agenty StB a KGB od shora až dolů…

Od 28.09.1992 je Michael Žantovský velvyslancem ČR v USA, kde nahradil zesnulou první velvyslankyni Ritu Klímovou, bývalou manželku tajemníka ÚV KSČ Zdeňka Mlynáře a matku poslance a místopředsedy Unie svobody Vladimíra Mlynáře. Od roku 1996 je Michael Žantovský senátorem, kdy ho ve funkci velvyslance v USA nahradil Alexandr Vondra (17.08.1961), rovněž člověk ze skupiny kolem presidenta Václava Havla: „Za komunismu v mládí hodně cestoval“ (bylo by velmi zajímavé vědět kam mladý Vondra cestoval a kdo mu tyto cesty za komunismu povolil a financoval!!!), pak Universita Karlova – geografie (1984), 1985-87 Náprstkovo muzeum - správce orientálních sbírek, 1987 - podpis Charty77, programátor v Metě, 1989-mluvčí Charty77 (opravdu raketová oposiční kariéra!!!), spoluzakládal 19.11.1989 Občanské fórum (VŽDY V PRAVÝ ČAS NA PRAVÉM MÍSTĚ!!!), 1990-92 v Kanceláři presidenta republiky, poradce presidenta republiky pro zahraniční věci, 1992-97 I. náměstek ministra zahraničních věcí ČR Josefa Zieleniece (viz. NN 23/2000: „JOSEF ZIELENIEC A JEHO KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY“), od roku 1997 je Alexandr Vondra velvyslanec ČR v USA… Americká FBI musí mít z českých velvyslanců a českého personálu na svém území určitě nesmírnou radost…

V současné době je senátor Michal Žantovský, v roce 1997 po Mgr.Janu Kalvodovi předseda a v roce 1998 místopředseda Občanské demokratické aliance (ODA), předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR. Ve stínové vládě čtyřkoalice, vedené po odstoupení „rudého křesťana“ Cyrila Svobody JUDr.Karlem Kühnlem (DŘÍVE ODA!!!), který, jak už jsme uvedli, je podle neověřených zpráv podplukovníkem StB, řídí Michael Žantovský resort obrany… NATO se má tedy na co těšit!!! Doufejme, že se nenechá zmást českým NBÚ vedeným Tomášem Kadlecem a bezpečnostní prověrku Michaela Žantovského nechá udělat ještě jednou a vlastními lidmi…

V registrech II. Správy komunistické Stb, když do registrů československé komunistické rozvědky ani k sovětské GRU zatím nemáme přístup, je Michal Žantovský veden pod krycím jménem „Michaela Žantovská“… Michael Žantovský patří k lidem, kteří trvají na interpretaci 17.listopadu jako spontánní a nikým neorganisované vzpoury studentů, kteří holýma rukama svrhli nelidský okupační totalitní režim…

TÍMTO KONČÍME INVENTURU NEJPRAVICOVĚJŠÍCH OFICIÁLNÍCH ČESKÝCH POLITIKŮ „NAŠÍ“ SOUČASNÉ POSTKOMUNISTICKÉ „NÁRODNÍ FRONTY“. TY LEVICOVĚJŠÍ SI NECHÁME NA JINDY… POROVNÁNÍM „NAŠICH“ POSTKOMUNISTICKÝCH PRAVICOVÝCH A POSTKOMUNISTICKÝCH LEVICOVÝCH POLITIKŮ DOJDEME K ZÁVĚRU, ŽE MEZI NIMI NENÍ ZÁSADNÍ ROZDÍL. VĚTŠINA Z NICH JE MEZI SEBOU VZÁJEMNĚ ZAMĚNITELNÁ… JAK Z TOHOTO ZAČAROVANÉHO KRUHU VEN? ZCELA JEDNODUŠE A NEBUDE NÁS TO ANI PŘÍLIŠ BOLET: POJĎME TENTOKRÁT VŠICHNI K VOLBÁM A NEVOLME PARLAMENTNÍ STRANY!!!!! PODPOŘME POUZE TY STRANY A POLITIKY, KTEŘÍ MAJÍ VE SVÉM PROGRAMU RADIKÁLNÍ DECENTRALISACI POLITICKÉ MOCI, TEDY JEJÍ PŘESUNUTÍ ZE STÁVAJÍCÍCH PODVODNÝCH MOCENSKÝCH CENTER CO NEJNÍŽ DOLŮ, K OBČANŮM-DAŇOVÝM POPLATNÍKŮM, KTEŘÍ TO VŠECHNO ZE SVÝCH DANÍ PLATÍ. UŽ TOHO PROSTĚ BYLO PROTI NÁM A ZA NAŠE PENÍZE PŘÍLIŠ MNOHO. STAČÍ SE V TOMTO ÚSILÍ OPŘÍT O HODNOTOVOU ALTERNATIVU, OBSAŽENOU V LISTU K SOCIÁLNÍM OTÁZKÁM „POKOJ A DOBRO“, VYDANÉHO ČESKOU BISKUPSKOU KONFERENCÍ.

STARÁ A „MLADÁ“ RUDÁ GARDA…

Necenzurované noviny nejpozději od roku 1992 ve svých článcích, dnes snadno dostupných na Internetu, velmi ostře a kriticky vnímají důsledně provedené systémové právní, ekonomické a politické kroky „pravicové“ trojkoaliční vlády Václava Klause (ODS, nejpravicovější ODA a nejkřesťanštější KDU-ČSL) ve prospěch komunistické nomenklatury, milicionářů, estébáků a dalších zločinců, kterými Václav Klaus a jeho dnešní protivníci na velmi dlouhou dobu diskreditovali skutečnou politickou pravici a skutečné křesťanské politiky u nás. SARAJEVO však považují za obyčejný politický podraz protřelých politických, mediálních a zpravodajských intrikánů. Bylo by nemravné, aby právě oni, kteří se po celou dobu své politické kariéry velmi aktivně podíleli na polistopadovém morálním, duchovním, politickém i ekonomickém bankrotu, se díky následným mediálním manipulacím zbavili za něj jakékoliv odpovědnosti, hodili tohle všechno na svého spolupachatele Václava Klause jako na jediného obětního beránka a mohli opět před neinformovanými voliči vystupovat jako neposkvrnění čtyřkoalični politici první generace.

Je zajímavé sledovat, že právě se „sarajevským atentátem“ vchází na českou politickou scénu nová generace politiků, např. Vladimír Mlynář, který měl být ve vládě JOSEFA TOŠOVSKÉHO původně koordinátorem zpravodajských služeb. Pro určité zděšení, které tato informace vyvolala, byl pověřen problematikou národnostních menšin. Vládce nad bankovním sektorem Josef Tošovský je od začátku 90. let podezíraný pro změnu ze spolupráce s KGB a jeho kvapný útěk z ČNB, alespoň podle některých pramenů, předešel očekávanému negativnímu výsledku bezpečnostní prověrky. Viz. NN 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ“. Jak se podle řady případů zdá, Rusové dokáží některé svoje agenty včas varovat... Vzhledem k tomu, že Josef Lux zemřel a svazek si do USA nejspíše nevzal, jistě někde leží, nevíme však kde. Je v rukou perspektivních a pro Moskvu přijatelných mladých politiků? Přímo u Mlynáře? U Langera? U Grosse? Březiny? Nebo u LUXů na půdě ve Dvořistku?

Staří proti mladým, aneb nová agentura KGB/GRU
nahrazuje spotřební materiál (agentura 1. správy StB),
který bude v nejbližší době odložen…

Je zajímavé pozorovat dlouhodobé kontakty jednoho mladého, vysoce ambiciózního a v politickém systému a ve vztahu k tajným službám vysoce postaveného českého politika. Tyto kontakty by podle platné americké klasifikace už samy o sobě ohrožovaly zájmy Národní bezpečnosti USA, pokud by ovšem byl tento „náš“ politik americkým občanem. Českou republiku však něco takového zřejmě ohrozit nemůže… Ono ohrožení národní bezpečnosti USA by představovaly kontakty na tu skupinu bývalého komunistického managementu zbrojních závodů Přerovské strojírny, která v dobách Varšavské smlouvy tvořila stálou expozituru sovětské armádní rozvědky GRU v tomto strategickém podniku… Je velmi pravděpodobné, že silná skupina rozvědčíků GRU z bankrotujících Přerovských strojíren ve své činnosti i nadále pokračuje, tentokrát už nikoliv pro SSSR, ale pro Putinovo „nové“ Rusko, které by ovšem pod Putinovým vedením mohlo být brzy k nerozeznání od „starého“ SSSR… Ostatně rozvědčíci GRU zde mají ke své práci opravdu vynikající podmínky, neboť ve VOZ (Vojenské obranné zpravodajství) již není prakticky nikdo z polistopadových nových lidí a tak proti zkušeným kádrům GRU česká vojenská kontrarozvědka „bojuje“ rukama jejich bývalých(?) „soudruhů ve zbrani“... Vzhledem k tomu, že VOZ za posledních 11 let nedokázal odhalit ani jednoho důstojníka nebo spolupracovníka KGB nebo GRU(!!!!!), vede si z hlediska Moskvy zřejmě přesně podle jejich plánů a instrukcí…

PRO KOHO 11 LET PRACUJE KONTRAROZVĚDKA BIS?

Tajemný plukovník JAN PRINC z olomoucké expozitury BIS, v dobách úřadování prozatímního ředitele Stanislava Devátého dlouholetý ředitel výkonu služby BIS, minimálně vřele tolerovaný krajní a extremní levicí napojenou na „studenta“ Zifčáka a přes něj pravděpodobně dále na KGB, okamžitě po svém nástupu do funkce ředitele olomoucké expozitury likviduje zkušeného důstojníka BIS a politického vězně komunismu Vladimíra Hučína. Ten byl ještě v roce 2000 svými nadřízenými v BIS velmi dobře hodnocen a navrhován na povýšení. Dosavadní ředitel olomoucké expositury BIS podplukovník ing.Petr Částečka nastupuje pro změnu jako vrátný do brněnské expozitury BIS, aby byl pod neustálou a spolehlivou kontrolou. Brněnská expositura BIS je totiž známá tím, že je už tradičně pevně napojena na Moskvu… (Přehled polistopadových ředitelů kontrarozvědky v Brně: ing.Jiří Müller, člen klanu tajemníka Jihomoravského KV KSČ Jaroslava Šabaty; RNDr.Petr Zeman, osobní sekretář Jaroslava Šabaty; RNDr.Petr Špaček, syn I. tajemníka Jihomoravského KV KSČ Josefa Špačka, přímého stranického nadřízeného Jaroslava Šabaty…; Tyto informace byly za posledních 10 let zveřejněny v Necenzurovaných novinách nesčíslněkrát. Bez jakékoliv positivní odezvy. Výsledky pak vidíme všude kolem sebe…). Na případu Vladimíra Hučína a Petra Částečky je nejlépe vidět, že BIS má zřejmě ve svých řadách tolik spolehlivých a kvalitně vyškolených odborníků, že už pro ně nemá odpovídající uplatnění… Bohužel na výsledcích kontrarozvědky BIS v boji proti ruským tajným službám a ruskému státnímu organisovanému zločinu, včetně jeho ruskojazyčných drogových sítí, to z neznámých důvodů není vidět. Právě naopak. BIS, koordinovaná „koordinátorem všech tajných služeb“ Janem „KATO“ Kavanem, stejně jako zbývající tři české tajné služby, nedokázala za posledních 11 let odhalit ani jediného sovětského nebo ruského obchodníka s drogami nebo dokonce špiona!!! Zřejmě u nás, na rozdíl od ostatních zemí této planety, žádní nejsou… Viz. zásadní materiál v NN 13/2000: „RUSKÝ STÁTNÍ ORGANISOVANÝ ZLOČIN A SVĚTOVÉ FINANČNÍ A POLITICKÉ TRHY“. JAN PRINC, který je, jako mnohaletý „ředitel výkonu služby BIS“, za tento vývoj přímo zodpovědný, je tedy pravděpodobně dalším členem RUDÉHO ORCHESTRU, který bude nepochybně jednoho dne postaven za svou činnost/nečinnost před soud a to včetně stávajícího šéfa BIS Jiřího Růžka... Pokud je pro dnešní velení BIS nebezpečnou „extremistickou tiskovinou“ i celkem neškodný měsíčník politických vězňů SVĚDOMÍ, vydávaný ve Frýdku-Místku čecho-kanaďanem a kanadským občanem Milo Komínkem, který strávil v komunistických věznicích a koncentračních táborech 17 let(!!!), pak je to nejlepší ukázkou toho, v čí rukou je skutečná moc v této zemi. Pro základní informaci si na tomto místě připomeneme alespoň některé z kádrů současné české kontrarozvědky, která je zřízena a financována proto, aby chránila občany-daňové poplatníky před silami, které by mohly ohrozit jejich svobody a rovnost jejich práv a příležitostí:

1) RŮŽEK JIŘÍ - ředitel BIS. Řadou obvykle dobře informovaných osob je Jiří Růžek podezíraný z práce pro vědecko-technickou rozvědku komunistické StB, která měla svou vědecko-technickou základnu nejdůležitějších spolupracovníků zejména mezi kádry Československé akademie věd, vedené dodnes zkušeným komunistickým udavačem profesorem Rudolfem Zahradníkem.

2) BULÁNEK ROSTISLAV, Ing. – bezpečnostní ředitel BIS. K jeho osobě uvítáme další informace. Bohužel přátelé a kolegové Vladimíra Hučína v BIS jsou posledním vývojem natolik zastrašeni, že už teď myslí jenom sami sebe…

3) MENCL PETR, Mgr. – náčelník sekce vnitřní bezpečnosti BIS, bývalý a možná i současný člen zločinecké organisace KSČ, bývalý komunistický prokurátor. Jeho žena se stala soudkyní nejvyššího soudu… Dnes je výhodné s BIS dobře vycházet, stejně jako bylo výhodné dobře vycházet s StB a KSČ…

4) PANAŠ JAN, JUDr. – ředitel inspekce BIS, rovněž bývalý a možná i současný člen zločinecké organisace KSČ.

Tito lidé rovněž nesou, spolu s Janem Princem, kterému věnujeme zvláštní odstavec, hlavní zodpovědnost za uvěznění Vladimíra Hučína!!!

OSOBNÍ PORTRÉT PLK. JANA PRINCE

Na dokreslení osobního profilu plk.Jana Prince zatím jenom tolik: V druhé polovině 70. let se objevil v Praze a to rovnou v prostředí pražského undergroundu kolem komunistickou StB pronásledovaných skupin Plastic People a DG307 a pak zejména kolem Charty77. Tři roky zde vystupoval jako student vysoké školy. V tomto případě to však nebylo ani pod jménem „Růžička“, dokonce ani Ludvík Zifčák, ale jako „Jan Princ“. To třech letech se své nastávající ženě ing.Květě Princové (v roce 1992 se pak pokusila za zády signatářů zlikvidovat Chartu77!!! Viz. mnohé články v tehdejších NN) v dále už neudržitelné situaci konečně přiznal, že celou tu dobu jí, tedy své vyvolené, svým rodičům i svým přátelům z Charty77 a undergroundu lhal a žádným studentem vysoké školy není. Místo toho se celé ty roky flákal a dokonce ani nepracoval. Kdo si pamatuje poměry za komunismu, zná dobře nejméně dvě věci: Každý, kdo za komunismu třeba jen několik týdnů nepracoval, byl uvězněn podle paragrafu 203 T.Z. za tzv. „příživnictví“, kde už první odstavec byl do 3 let. A ta druhá věc: Každý, kdo se veřejně postavil ať už proti přímé sovětské okupaci a její komunistické diktatuře nebo se alespoň s takovými lidmi stýkal, neušel nikdy pozornosti tehdejší komunistické policie SNB, ať už po linii VB nebo StB. Viz. sdělení Charty77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných na Internetu na www.cibulka.cz nebo www.cibulka.com. Pokud se tedy „student“ Jan Princ pohyboval tři roky ve vysoce profízlovaném prostředí pražských odpůrců komunismu a přitom nepracoval, může to s největší pravděpodobností znamenat pouze dvě věci: Buď zde působil od samého počátku služebně, možná i jako „nelegál“ pod krycí identitou, anebo ho brzy sebrali za příživu a dali mu svobodně si vybrat: Buď začnete pracovat pro nás nebo půjdete na 3 roky pracovat jinam. A tam vás pracovat naučíme!!! V každém případě další „odbojová“ kariéra Jana Prince by těmto podezřením velmi odpovídala. Po mimořádně krátkém „propagačním“ uvěznění začal po Čechách kupovat velké usedlosti a přebudovávat je na jakási neoficiální víkendová shromažďovací centra příznivců Charty77 a undergroundu. Z hlediska StB si nebylo možno přát něco lepšího. Vše a všechny měla pod dokonalou kontrolou. Kromě toho zde bylo možno mnohé nebezpečné oponenty komunistického režimu kompromitovat užíváním drog, „udělat na příživnictví“ a i jinak je kriminalisovat a poté v mnoha případech naverbovat ke spolupráci za použití kompromitujících materiálů. V případě plukovníka Jana Prince se doposud nepodařilo zjistit, kdy, kde, v jaké hodnosti, funkci a hlavně jestli vůbec někdy absolvoval povinnou vojenskou službu… Proslýchá se něco v tom smyslu, že mu za komunismu vystavili psychiatři „papíry na hlavu“ a nebyl proto schopen sloužit ani jako vojín. Tomu by odpovídala i skutečnost, že plukovník Jan Princ nesmí řídit automobil… Něco podobného pak platí i u řady dalších „nových“ velících důstojníků BIS - například u Petra Kadlece z líhně Jaroslava Šabaty a Petra Zemana. Ovšem v případě pana plukovníka vojensky organisovaného sboru situace jistě víc než komická!!! Stejně tak je nutné zjistit, kolikrát v dobách sovětské okupace a komunistické diktatury směl tento chartista, tříměsíční politický vězeň a deklarovaný „odpůrce komunismu“ vycestovat z okupovaného Československa na Západ, aby se mohl uvědoměle a ukázněně vrátit zpět do sovětského vězení… Škoda, že vedení BIS, stejně jako vedení všech dalších českých tajných služeb, armády a ministerstva obrany i zahraničních věcí prověřuje vždy samo sebe. Jinak bychom už dávno měli k jejich osobám velmi zajímavé materiály… Můžeme se jenom modlit, ať je příslušné orgány NATO prověří znovu, tentokrát už doopravdy!!!

Mgr. IVAN LANGER A PŘEROVSKÉ GRU

Datum narození onoho nejmenovaného ambiciózního politika ve vysoké funkci odpovídá Ivanu Langerovi. V těchto souvislostech můžeme spekulovat o skutečném zdroji obvykle vysoce privilegovaných informací Ivana Langera. Stejně tak je možné spekulovat o tom, kdo zprostředkovává Ivanovi Langerovi kontakty na některé záhadné finanční skupiny. Spekulujeme jenom o těch kontaktech a obchodech, ve kterých figurují lidé oné silné skupiny GRU z Přerovských strojíren anebo jejich přátelé. O kontaktech Ivana Langera na figury z olomouckého podnikatelského nebo politického podsvětí již nemá ani smysl mluvit. Účelovým rozbitím a přerušením pracovní kontinuity olomoucké expositury BIS, která už přišla v krátké době a za velmi podivných okolností o čtyři své důstojníky, zejména odklizením Vladimíra Hučína do vězení a jejího dosavadního ředitele na vrátnici, se může výrazně posílit postavení a možnosti skupiny kolem IVANA LANGERA a některých hospodářsko-politických mafií ze zemí bývalého SSSR i odjinud, neboť organizovaný zločin, provozovaný na průmyslové bázi, „nezná hranic“. Připomeňme si, že Olomouc byla 23 let důležitým posádkovým městem Sovětské armády a tím i GRU a III. Správy KGB… Ivan LANGER rozhodně není mužem Thatcherové ani Bushe, ale je vysokým představitelem svazácko - komunistické kliky ze severní Moravy. Na tyto skutečnosti není radno zapomínat.

RUSKO V ČR

Pokud Rusové u nás realizují řízenou erozi státní správy, politiky a hospodářství, pak zřejmě postupnou „sálamovou“ taktikou diskreditace. Viz. NN 22/2000: „ZÁPADNÍ ORIENTACE ČR A NAŠE ČLENSTVÍ V NATO OPĚT OHROŽENY!!!“. V případě státní správy jsou Roman Hrubant, Olomouc a Vladimír HUČÍN prostě jenom těmi prvními na řadě. A my, „svobodní“ občané-daňoví poplatníci, si na to máme jako jejich tažný dobytek postupně zvykat a neprotivit se tomu. V opačném případě nám pohrozí tím, co na nás vždy spolehlivě platí: Že nám uberou z dnešní otýpky sena a nepodrbou nás v jejich TV Nova za naše slušné chování za uchem…

RUSKO V ČR A V EVROPĚ: KOHL kontra MERKELOVÁ KLAUS kontra LANGER…

Rusko, zušlechtěné železnou pěstí Vladimíra Putina, však už dnes míří mnohem, mnohem výš. K NATO a Evropě. Byl to právě problém nelegálního stranického financování německé pravicové strany CDU (problém v nejpříhodnější dobu uměle vyvolaný, i když bohužel ne uměle vytvořený), kterým si Putin otevřel brány Evropy dokořán. Na základě profesionálně vedené a gradované masivní mediální kampaně byl smeten legendární kancléř HELMUT KOHL, sjednotitel EVROPY a odpůrce KOMUNISMU v jeho jakékoliv podobě. V čele pravicové CDU byl nahrazen východoněmeckou funkcionářkou komunistického svazu mládeže a vášnivou recitátorkou sovětské poezie Angelou Merkelovou a jejími lidmi... Z dlouhodobě připravovaného a velmi systematického postupu při politické likvidaci KOHLA je tedy evidentní, že v bezprostřední blízkosti KOHLA musel pracovat nejméně jeden velmi zkušený agent Stasi/KGB, který likvidaci celé Kohlovy skupiny ve vedení CDU připravil a zevnitř kontroloval, případně dolaďoval průběh této likvidační operace. Na základě toho, co už teď víme můžeme předpokládat, že Klausovým katem bude právě „korunní princ“ ODS IVAN LANGER (když předchozím „korunním princem“ ODS a nástupcem Václava Klause byl Ivan Pilip, který se spolu s Janem Bubeníkem nedávno proslavil na Kubě hrdinným vyzrazením veškerých kódů, kontaktů a spojení Castrovu gestapu, čímž bezprostředně ohrozil životy stovek kubánských odpůrců komunismu a členů jejich rodin…). Langer se zřejmě bude snažit využít nevyřešený problém stranického financování ODS ve svůj prospěch, tedy k politické likvidaci Václava Klause a celé jeho skupiny. On sám totiž se svou nastupující garniturou svazáckých funkcionářů tehdy ve vedení ODS ještě nebyl a na nelegálním financování ODS se proto nepodílel. Je tedy víc než pravděpodobné, že Moskva může v případě KLAUSE použít stejně osvědčený postup, jakým byl zlikvidován HELMUT KOHL (NELEGÁLNÍ FINANCOVÁNÍ, mladší proti starším, kompromitující materiály, destruktivní hledání viníků v případě jakéhokoli neúspěchu, účelová mocenská spojení a politické obchody, atd. Jaký je prosím rozdíl mezi bezzásadovým politickým handlem proti svým nedávným spojencům a za jejich zády na straně jedné a zradou nebo udavačstvím svých nedávných spojenců na straně druhé? Kde je ta hranice??? A je zde vůbec nějaká?????). Jinak Václav KLAUS je v současné době odstaven od strategických informací, které měl k disposici jako předseda vlády. MOSKVA má nyní možnost zajistit bezkonkurenčně kvalitní informační kanály těm ambiciózním mladým politikům, většinou bývalým funkcionářům komunistické mládežnické organisace SSM, kteří se jí z hlediska jejích zájmů zdají perspektivní, a to bez ohledu na jejich momentální stranickou příslušnost (např. Mlynář, Langer, Gross, Březina, „studenští vůdci“ Pajerová, Ježek, atd).

ZAHRANIČNÍ KONTO ODS ZALOŽILI ČERMÁK A PICK
V CREDIT SUISSE FIRST BOSTON VE ŠVÝCARSKU

Z tohoto důvodu NN zveřejňují z preventivních důvodů a s velkým časovým předstihem informaci, která nebyla dosud zveřejněna. Konto, ze kterého byla financována ODS, založil v bance Credit Suisse First Boston ve Švýcarsku ministr vnitra a místopředseda ODS MUDr.Petr Čermák a pravděpodobný agent 1. Správy Stb (komunistická rozvědka) Pedro J. Pick Waneck, nar. 16.4.1935, který emigroval (byl vysazen?) do revolučních drogových rájů Bolivie/Venezuely/Kolumbie, kde po desetiletí zuří partizánská válka marx-leninských drogových skupin a kde proto působila a dodnes působí celá legie komunistických špionů, PRACUJÍCÍCH VE SKUTEČNOSTI I NADÁLE PRO MOSKVU NEBO ČÍNU.

ZDENEK BAKALA, ZIELENIEC, SCHWANZENBERG, ŽANTOVSKÝ, TOŠOVSKÝ, MLÁDEK…

Pedro PICK je velice blízký spolupracovník dalšího pravděpodobného agenta rozvědky StB/KGB a „muže HRADU“ Zdeňka BAKALY, zakladatele nové politické strany S.O.S., na kterou už údajně dorazili 2 miliardy Kč z Moskvy... Ten „shodou okolností“ působil v určité době právě v bance Credit Suisse First Boston… Ke Zdeňku Bakalovi, kterému jsme se už podrobně věnovali v NN 16/2000: „OPERACE LÍPA“, na doplnění zatím jenom tolik: Podle časopisu TÝDEN č. 36/2000, strana 24 - 26, kontrarozvědka BIS údajně vede na Zdeňka Bakalu svazek z něhož vyplývá, že: „BAKALA JE NEJSPÍŠ AGENTEM RUSKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB, NASAZENÝ JAKO TZV. NELEGÁL. AUTOR TO VYVOZUJE Z PRÝ NEJASNÉHO PŮVODU BAKALOVÝCH RODIČŮ. „Z ŘAD OSOB ZNALÝCH PRÁCE ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB NESE ŽIVOTOPIS BAKALY ZNAKY TZV. NELEGÁLA SOVĚTSKÉ ROZVĚDKY“, PÍŠE SE V „DOKUMENTU“, KTERÝ JEHO ŠIŘITELÉ VYDÁVAJÍ ZA UKÁZKU Z AUTENTICKÉHO SVAZKU BIS. „PODLE ZPRAVODAJSKÝCH ANALYTIKŮ OBSAHUJE KNIHA (MITROCHINŮV ARCHIV) POPIS ELITNÍHO AGENTA KGB, KTERÝ BYL DLOUHODOBĚ PŘIPRAVOVÁN A VŠECHNY ZNAKY VEDOU PRÁVĚ K ZDEŇKU BAKALOVI“. PODLE „DOKUMENTU“ SE BAKALA ZASLOUŽIL O VZNIK „KOMISE PRO CENNÉ PAPÍRY“, SPOLUPRACOVAL S NĚKDEJŠÍM ŠÉFEM KDU-ČSL JOSEFEM LUXEM, ÚZKÉ STYKY UDRŽOVAL I S BÝVALÝM MINISTREM ZAHRANIČÍ A MÍSTOPŘEDSEDOU ODS JOSEFEM ZIELENCEM, „HRABĚTEM“ KARLEM SCHWARZENBERGEM, ČI SENÁTOREM MICHALEM ŽANTOVSKÝM. „K DOBRÝM KONTAKTŮM PATŘÍ I NÁMĚSTEK MINISTRA FINANCÍ JAN MLÁDEK... ZVLÁŠTNÍ POZORNOSTI SE TĚŠÍ BAKALOVY „DOBRÉ VZTAHY“ S JOSEFEM TOŠOVSKÝM (TEN JE ÚDAJNĚ „JINAK SEXUÁLNĚ ORIENTOVÁN“). JOSEF TOŠOVSKÝ PROSADIL NA PŘELOMU ROKU 1999/2000 PRODEJ ČESKÉ SPOŘITELNY RAKOUSKÉ ERSTE BANK.“ NA OBRANU TOŠOVSKÉHO OSTŘE VYSTOUPILY JEŠTĚ PŘED ZVEŘEJNĚNÍM UVEDENÉHO MATERIÁLU LIDOVÉ NOVINY…“ (Našim čtenářům v této souvislosti velmi doporučujeme analytický článek v NN 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ“).

ČESKÉ MINISTERSTVO FINANCÍ: JAK VYTUNELOVAT RUSKÝ DLUH

K osobě Jana Mládka uvádíme ZATÍM pouze to, že podporuje spolu s ex-ministrem financí Pavlem Mertlíkem (ČSSD) prodej ruského státního dluhu ve výši několika set miliard korun záhadné společnosti FALCON a.s.. Proti prodeji této firmě je dokonce i další sametový nomenklaturní kádr Miloš Zeman. Varování ex-komunistovi Mertlíkovi (do KSČ vstoupil už ve svých 18-ti letech, zatím co jeden z jeho blízkých příbuzných strávil řadu let v komunistických koncentrácích, kde údajně začal spolupracovat s StB) zaslalo i ministerstvo vnitra. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o další operaci KGB: Po odkoupení všech ruských dluhů u České republiky bude celý ruský dluh v rukou firmy FALCON a.s., která zřejmě ve skutečnosti patří Rusku popř. KGB nebo s nimi jedná ve shodě. Firma úmyslně zkrachuje, před krachem ruský dluh prodá za zlomek ceny další ruské firmě a tak stále dokola. Poslední, kdo koupí to, co zbylo z ruského dluhu vůči České republice, bude Rusko… Rusko tak bude oddluženo, aniž zaplatí kopejku a Česká republika nedostane zpět ani korunu. Není to geniální podvod? Konstrukce smlouvy bude totiž postavena tak, že firma, která odkoupí pohledávku, zaplatí České republice až poté, co realizuje její (i když minimální) výtěžnost, k čemuž přirozeně nikdy nedojde. Rozhodně tedy v tomto případě nedojde k platbě přímo ihned při prodeji, např. oproti převodu pohledávky s použitím vázaného účtu. V KGB, na rozdíl od české vlády, nejsou totiž prodejní hlupáci… Německo např. v podobném případě požaduje kapitalizaci svých pohledávek v úspěšných ruských podnicích, které by tímto ovládlo. NN se domnívají, že i pro Českou republiku je mnohem výhodnější získat kontrolu nad nalezišti ropy nebo dalších důležitých surovin na území Ruska, či nad jinými výnosnými ruskými strategickými podniky, než se nechat takovými primitivními podvody znovu ožebračit. Jak je vidět, osmimiliardový tunel KGB/Mossad, provedený nedávno Barakem Alonem v Komerční bance, je pouze jakousi přípravkou na mnohem větší „ránu“ a pro občana-daňového poplatníka je šokující sledovat, že tento případ představitele České republiky ani v nejmenším nepoučil. A pokud snad některé ano, tak pouze v tom, že v okamžiku rozhodování si musí podle vzoru Richarda Salzmanna odskočit na toaletu, aby měli pro případ nějakého vyšetřování „neprůstřelné“ aliby… Zájmy Moskvy jsou u nás bohužel stále ještě mnohem silnější, než zájem české politické representace posílit prakticky nulová preventivní opatření státní správy České republiky, členského státu NATO, proti pronikání ruského státního organizovaného zločinu na výsostné území této členské země NATO…

ZAHRANIČNÍ KONTO ODS A PŘEDVOLEBNÍ UVĚZNĚNÍ MOUŘENÍNA KLAUSE…

Z těchto důvodů je skutečně jenom otázkou času, kdy se causa „konto ODS“ znovu objeví na scéně. Přestože má KLAUS svůj politický zenit za sebou, neměl by odejít popraven právě těmito lidmi, právě tímto způsobem a už vůbec ne právě v této době. Odstřelem KLAUSE a jeho skupiny by se rozpadla ODS na několik atomizovaných a vzájemně soupeřících skupinek a O TO ZŘEJMĚ MEZINÁRODNÍ LEVICI S PUTINEM ZA ZÁDY JDE. Inteligentnější členové ODS by měli zabránit dalšímu ututlávání existence stranického konta, neboť jinak bude ODS roztrhána zevnitř i zvenku svazáky a komunisty v politice i masmédiích na kusy. Naprosto stejně, jako bylo v Německu roztrháno na kusy „neporazitelné“ KOHLOVO vedení CDU. Navíc nejspíše krátce před celostátními volbami... Podle některých dosud neověřených informací chystá křídlo Miroslava Šloufa na MV ČR, především absolvent různých škol v SSSR a po větší část svého života komunistický vězeňský dozorce soudruh PETR IBL, demonstrativní zatčení některých lidí, spojených s realizací privatizace, a to několik měsíců před parlamentními volbami v roce 2002. Podle těchto zpráv se na to soudruh IBL i soudruh Miroslav Šlouf, který v aparátu ÚV SSM zastával analogické branně-bezpečnostní postavení jako tajemník klíčového 13. oddělení ÚV KSČ Rudolf Hegenbart, přímo třesou… Nechtějí potrestat komunisty, milicionáře a estébáky za jejich zločiny a zkonfiskovat jejich podvodně zprivatisované majetky. Nežádají tedy spravedlnost jak pro zločince, tak pro jejich oběti!!! Chtějí jenom před veřejností politicky demonstrovat sílu levicových idejí pokořením ideologie postkomunistické pseudopravice. Na několik dnů by měl být vzat do vazby na přímý pokyn Petra IBLA i Václav Klaus. Vazební důvody budou vykonstruované (HRUBANT, HUČÍN a další, kteří ještě budou na pokyn PUTINA zatčeni). Zatčení Klause před volbami pomůže nepochybně zásadním způsobem volebním vyhlídkám ČSSD a KSČM. LEVICOVÝ LID bude tímto divadlem - laciným bolševickým trikem, plně uspokojen a s obvyklou neochvějnou důvěrou předá své hlasy levici, aby mohl být nakonec znovu podveden. POKOŘENÍ VÁCLAVA KLAUSE BUDE DOKONČENO TÍM, ŽE MU DRAMATIK VÁCLAV HAVEL NAKONEC V RÁMCI VRCHOLÍCÍHO PŘEDVOLEBNÍHO SHOW DRAMATICKY UDĚLÍ MILOST…

BEZPEČNOSTNÍ PROVĚRKY, NBÚ A IVAN LANGER

Pokud jde o Ivana Langera, bude zajímavé sledovat výsledek jeho bezpečnostní prověrky z dílny NBÚ, přeplněného důstojníky StB a vedeného Tomášem Kadlecem… Viz. NN 06/2000: „Z PŘÍTOMNOSTI KOMUNISTICKÉHO PUČE“, strana 21 - 25. Rudí chlapci z NBÚ už prověřili sami sebe, přičemž členství v KSČ a StB nepředstavují z jejich hlediska pro Českou republiku a její spojence v NATO absolutně žádné bezpečnostní riziko, právě naopak… A teď tito lidé prověřují všechny ostatní… Jak dopadnou při těchto prověrkách ZÁSADNÍ odpůrci komunismu a NEPOKOŘENÍ političtí vězni je už předem jasné. Stejně tak je jasné, jak v takových „bezpečnostních prověrkách“ dopadnou kádry KGB/GRU… V členské zemi NATO, která není natolik intoxikována zkušenými kádry KGB, jako je sametově levicová ČR, by například politik formátu Ivana Langra neměl šanci projít jakoukoliv bezpečnostní prověrkou. Zejména z důvodů jeho napojení na bývalé a současné kádry GRU z Přerovských strojíren... V případě udělení bezpečnostní prověrky se pouze potvrdí známá skutečnost, kterou NATO již dávno není překvapeno, že ČR ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM NEPLNÍ POŽADOVANÉ STANDARDY NATO A OHROŽUJE TÍM BEZPEČNOST CELÉHO ZÁPADNÍHO SPOLEČENSTVÍ.

V případě neudělení bude neprověření Ivana Langera zneužito k politické debatě o smyslu bezpečnostních prověrek a o nutnosti zavedení možnosti soudního přezkumu v případě neprověření. Zejména v otázce soudních přezkumů bezpečnostních prověrek intenzivně dezinformují veřejnost a poslance předlistopadové kádry komunistické rozvědky, (podle domněnek některých obvykle dobře informovaných lidí se jedná především o RUMLA, ŠUSTROVOU, ZEMANA ale i mnohé další), s apelem na zavedení soudního přezkumu a sdělování důvodu udělení či neudělení osvědčení. To ovšem nutně povede k dekonspiraci informačních zdrojů a pro analytiky KGB/GRU bude snadné odhalit a fyzicky neutralisovat informační zdroje a nositele úniků těchto informací!!! V některých civilizovaných evropských zemích totiž opravdu existuje možnost přezkumu spisu jiným orgánem než je ten, který vydává osvědčení. Zpravidla se v těchto případech jedná o komise, složené ze zkušených zpravodajců, kteří se buďto k verdiktu prověřovacího institutu přikloní či nikoliv. Orgán, který provádí přezkum ovšem není SOUD! A zkušenými zpravodajci pro potřeby tohoto odvolacího orgánu ovšem nejsou bývalí Stbáci… ani přátelé přátel sametového „antikomunisty“ Jana Rumla. V každém případě by NATO mělo proceduru prověřování Ivana Langera sledovat, neboť to může být právě Ivan Langer, kdo bude jednou infiltrovat západní svobodnou společnost perspektivními a mladými politiky s PUTINEM A RUSKÝMI PENĚZI ZA ZÁDY.

TESTOVÁNÍ STUPNĚ NAŠEHO ROZKLADU

Pod tímto zorným úhlem pohledu má zatčení důstojníků BIS Romana Hrubanta a Vladimíra Hučína naprosto jiný význam, než je obyčejné vyřizování účtů mezi klikami uvnitř BIS. Promoskevská levice teď po zvolení Bushe především spěchá a testuje své možnosti, schopnost orgánů státní správy takové provokace neutralizovat a zejména reakce veřejnosti a její ochotu a schopnost klást takovému postupu účinný odpor. Je třeba s lítostí konstatovat, že levice může být prozatím ve všech směrech velmi spokojena. Moskva samozřejmě také, protože parlamentní i mimoparlamentní levice je u nás v současné době takovým způsobem proorganizovaná, že při otevřenější PUTINOVĚ podpoře, kryté případným výměnným obchodem s USA, který nás českou „parlamentní cestou“ dostane opět mimo struktury NATO a Evropy (vůli našeho lidu, projevené ve „svobodných volbách“, přece nelze odporovat…), dokáže bezesporu ještě podstatně větší kousky. Viz. NN 02/2000: „TŘI INTERNACIONÁLY PROTI NAŠIM SVOBODÁM“.

SOVĚTI SE PŘIPRAVOVALI NA ZMĚNY V EVROPĚ TÉMĚŘ DVACET LET!!!!!
PRVNÍ VLNA AGENTŮ

Příčinu tohoto stavu je třeba hledat jednak v systémových opatřeních sovětské KGB/GRU před převratem a bezprostředně po převzetí moci v roce 1989. Pokud jde o přípravu na převzetí moci před převratem, první pokusy o budování nové sítě se datují až k roku 1970(!!!!!), kdy GRU či KGB zřídilo svoji expozituru ve věznici na BORECH(!!!!!) a pravděpodobně i jinde. Tam rozpracovávali uvězněné představitele radikálních studentů a studentské funkcionáře z roku 1968(!!!!!). Obecně se předpokládá, že zde byli získání pro spolupráci s KGB první agenti, kteří byli instruování tak, že pokud nezklamou, jejich doba jednou přijde, protože normalizační režim v ČR je pouze dočasný. I když nakonec tento „dočasný režim“ trval nekonečných 20 let… V této souvislosti je vhodné si připomenout jména některých na Borech vězněných ULTRALEVICOVÝCH studentských aktivistů: JIŘÍ MÜLLER – polistopadový ředitel civilní kontrarozvědky, PETR UHL – polistopadový ředitel ČTK, která, dodnes vysoce prokádrovaná, tradičně tvoří základní informační a vlivovou bázi domácích i zahraničních tajných služeb, JAROSLAV BAŠTA, který údajně při výsleších vyzradil StB všechny informace, po listopadu náměstek kontrarozvědky, předseda branně-bezpečnostní komise ČSSD a ministr pro koordinaci tajných služeb, dnes velvyslanec v Moskvě…, JAN JÍRA - po 17.listopadu exponovaný představitel tajné služby, za prozatímního ředitele STANISLAVA DEVÁTÉHO dokonce ekonomický náměstek BIS, který po Devátého resignaci BIS sám řídil. Proslýchá se, že ve skutečnosti BIS Jíra řídil i po jmenování nového ředitele VULTERINA…, DANIEL KUMERMANN – po 17. listopadu redaktor Rudého práva, dnes velvyslanec v Izraeli…, PETRUŠKA ŠUSTROVÁ – po listopadu předsedkyně četných prověrkových komisí a náměstkyně ministra vnitra, dnes Lidové noviny, které už 11. rok nevidí, co se v této zemi děje, v čí prospěch a na čí úkor…, JAN FROLÍK – jeho otec a strýc vysocí důstojníci komunistické StB, po listopadu až dodnes ředitel Archivní služby ministerstva vnitra, tedy „pán nad poklady“, JAROSLAV SUK – superbolševický kádr, po propuštění z krátkého vězení „odešel“ do Švédska, KAREL FREUND – po listopadu ředitel Cizinecké policie, kterému vítězný ruskojazyčný státní organisovaný zločin, kterým jsme dnes zaplaveni, nemůže být nikdy dost vděčný…, VAVŘINEC KORČIŠ – v devadesátých letech velitel ochranky Václava Havla, jeho syn je opět redaktorem Lidových novin…, ALEŠ MACHÁČEK – v „Cibulkových seznamech“ evidovaný jako agent Centrály komunistické StB, začátkem 80. let „odešel“ do Londýna za Janem „KATO“ Kavanem a bývalou mluvčí Charty77 ZDENOU TOMINOVOU, tlumočnicí ze západních jazyků s absolutní pamětí, manželkou JULIUSE TOMINA, bratra současného ředitele Inspekce ministra vnitra MIKULÁŠE TOMINA, který po jejich „emigraci“ ani nepřišel o své zaměstnání v Kriminalistickém ústavu SNB v Praze…, VLADIMÍR LAŠTŮVKA – jaderný fyzik, evidovaný jako spolupracovník II. Správy StB, po 17. listopadu 1989 vstoupil do ČSSD a je dnes poslancem parlamentu ČR, ALEŠ BŘEZINA – brzy po propuštění „odešel“ do Kanady a v Torontě začal spolupracovat s manžely ŠKVORECKÝMI a dalšími podobně orientovanými vlivovými skupinami. V polovině 80. let se objevil v rozhlasové stanici Hlas Ameriky jako její torontský zpravodaj, po 17. listopadu 1989 propagátor „sametové studentské revoluce“ a zuřivý odpůrce zveřejňování seznamů důstojníků a spolupracovníků komunistické StB, denacifikace komunistického Československa aj. Další významní političtí odpůrci denacifikace komunistického Československa, věznění komunisty na Borech: poslanec RUDOLF BATTĚK – po listopadu předseda federálního parlamentu a politický spojenec MICHAELA „MUK“ KOCÁBA, HEŘMAN CHROMÝ – ihned po 17.listopadu poslanec, dnes jako diplomat representuje ČR v zahraničí, PETR POSPÍCHAL – skupina kolem Jaroslava Šabaty, presidentská kancelář Václava Havla, pak velvyslanec v Bulharsku, dnes provozovatel hospodských hracích automatů, ALBERT ČERNÝ – skupina kolem Jaroslava Šabaty a Jiřího Müllera, ihned po 17.listopadu poslanec za OF, pak ČSSD, IVAN DEJMAL – po listopadu ministr životního prostředí, JAROSLAV ŠABATA – klíčový ministr ve vládě PETRA PITHARTA, který zase jako první „slyšel trávu růst“, JIŘÍ DIENSTBIER – ve vládě „národního porozumění“ KOMUNISTY A ESTÉBÁKA MARIANA ČALFY první polistopadový ministr zahraničních věcí, VÁCLAV HAVEL – zřejmě spoluautor (spolu s KGB) „tlusté čáry za naší vlastní minulostí“ a president republiky…, a další, často demoralisovaní, političtí vězni. Je to všechno opravdu jenom náhoda? A kdo dnes určí, kdo z nich byl v nelidských podmínkách komunistických vězení a koncentračních táborů hrdinou a kdo selhal? Jejich vězeňské svazky jsou totiž po zásahu dnes nesesaditelného podplukovníka BIS FRANTIŠKA STÁRKA, zvaného „Čuňas“, od roku 1989/90 nedostupné…

DRUHÁ VLNA AGENTŮ

Další masový nábor do rudé sítě KGB, snažící se připravit pokud možno neozbrojený státní převrat, se pak odehrál po nástupu Michaila Gorbačova v polovině 80. let. KGB v této době jednak přebíral nejlepší agenty od StB, ale současně si budoval vlastní paralelní agenturní síť s vlastními informačními zdroji a kanály. V rámci toho si KGB zajišťoval monopolní přímé vazby na své i cizí agenty, takže nebyl v žádném směru závislý na zprostředkovaných informacích od svých poradců, působících na československém FMV. Obecně se předpokládá, že takovým produktem přímého kontaktu na Moskvu byl i KTS s StB MICHAEL KOCÁB, vedený pod krycím jménem „MUK“. (Častý návštěvník vily AMÁLIE, nacházející se, jak jinak, v zámeckém areálu v Lánech...). V polovině 80. let u nás sehrála svoji nezastupitelnou a zřejmě rozhodující úlohu při přípravě „revolučních“ a „disidentských“ či jinak „antikomunistických“ kádrů také 1.Správa StB, které významným způsobem pomáhala III. Správa StB, tedy VKR. Zejména stávající i bývalí (většinou „osmašedesátníci“) důstojníci 1.Správy StB, bezprostředně napojeni na Gorbačova a jeho reformní „perestrojkovou“ skupinu. Dochází k reaktivaci vyhozených StBáků a ti ve svém prostředí nenápadně vytvářejí, koordinují nebo ovlivňují „opozici“.

DVĚ OPOSICE

NĚKDY V TÉTO DOBĚ ZAČÍNAJÍ EXISTOVAT DVĚ OPOSICE, PŮSOBÍCÍ PARALELNĚ VEDLE SEBE. Jedna, ta dobře viditelná, estébácká a promoskevská, složená z vybraných LEVICOVÝCH disidentů a kádrových posil, dodaných StB nebo přímo KGB. Ti jako na povel zaplavili v letech 1987 – 89 disent, především jeho horní patra a začali jako na běžícím pásu zakládat „oposiční skupiny“ a „oposiční časopisy“. Pokud vůbec chodili za tuto činnost do vězení, pak nejdříve od roku 1988 a zejména pak až v roce 1989. Vždy nakrátko a pouze tehdy, když bylo nutné opatřit jim před nedůvěřivou protikomunistickou veřejností nezpochybnitelný „oposiční kredit“ a tím i věrohodnost. Druhá oposice, v zahraničních sdělovacích prostředcích a ve vysílání pro Československo málo patrná, většinou vysoce nežádaná, která ovšem o existenci estébáckého pozadí té oficiální oposice neměla ani tušení, byla složena z hlediska StB ze „spotřebního materiálu“, tedy z outsiderů, kteří po léta bojovali a trpěli v komunistických věznicích a lágrech. Oficiální oposice byla složena z nejlevicovějších disidentů a kádrů StB a to jí zůstalo do dnešního dne. Autentická oposice odpůrců komunismu v jeho jakékoliv podobě, často hluboce věřících křesťanů, se ocitla po 17. listopadu 1989 v situaci, na kterou nebyla připravena. Držiteli polistopadové moci byla autentická antikomunistická oposice většinou zmanipulována, koupena nebo zastrašena, rozptýlena, v umělých konfliktech postavena proti sobě a v této opotřebovací válce, bez finančních a technických prostředků a opuštěna všemi doma i v zahraničí, když zahraničí bohužel vždy jednoznačně podporovalo estébáckou oposici, přestala hrát jakoukoli významnější politickou roli. Tato situace zatím dodnes trvá…

PETRUŠKA ŠUSTROVÁ
KONTRA DOKUMENTY
ŘÍMSKÉ PROKURATURY

Zajímavou postavou vypiplaného a StB stvořeného „revolucionáře“ je pravděpodobně i disidentka PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, původně vězněná členka ultralevicového trockistického HNUTÍ REVOLUČNÍ MLÁDEŽE, vedeného PETREM UHLEM. Po procesu s undergroundovou skupinou Plastic People a dalšími lidmi v letech 1976-77 se stala „pokladní“, spravující zahraniční finanční pomoc, určenou na podporu pronásledovanému undergroundu. Tento finanční fond nakonec beze stopy zmizel, aniž by jakýmkoli způsobem posloužil boji proti komunistické diktatuře… Podle pramenů římské prokuratury, která vyšetřuje činnost komunistické StB, a to zejména v souvislosti se zavražděním významného italského křesťansko-demokratického politika a ministerského předsedy Aldo Mora levicovou teroristickou organisací Rudé brigády, je zřejmé, že Petruška Šustrová pravděpodobně spolupracovala nejpozději od poloviny 80. let s 1.Správou StB (komunistická rozvědka). Byla zřejmě zpravodajsky připravovaná jako každý jiný agent rozvědky, pouze s tím rozdílem, že byla vysazena do disidentského prostředí, ve kterém se pohybovala jako ryba ve vodě. Tohle všechno opět s přípravou na plánovaný státní převrat za sovětských podmínek. Petruška Šustrová se v roce 1987 připojila k redakci samizdatu Střední Evropa, kde rovněž sehrála významnou roli. „Pravicový samizdat“ Střední Evropa byl založen v roce 1982 (ROGER SCRUTON, ALENA HROMÁDKOVÁ a RUDOLF „PIXA“ KUČERA) a jeho levicovější moravská mutace PROGLAS (Richard Rychlík – bratr „Šabatova koně“ v OF i v tzv. „televizní krizi“ Břetislava Rychlíka a František Mikš, v době „televizní krize“ člen Rady ČT), byla založena v roce 1987. Velmi zajímavé podrobnosti o zakládání tohoto „pravicového“ samizdatu přineseme v některém z příštích čísel. Jak vyplývá ze zprávy o práci komunistické rozvědky, zveřejněné v NN 03/2001: „INFORMACE PRO MINISTRA VNITRA O SOUČASNÉM STAVU A SITUACI VE ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBĚ FMV“, 90% AGENTURY KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY PRACOVALO NA DOMÁCÍM ÚZEMÍ PROTI VNITŘNÍMU NEPŘÍTELI!!! Po roce 1989 nastupuje Petruška Šustrová spolu s Janem Rumlem (syn vysoce prominentního komunisty JIŘÍHO RUMLA – dlouholetého zahraničního zpravodaje Rudého práva, který měl údajně v 60. letech školit kádry komunistické rozvědky před jejich vysazením proti demokratickému Západu!!!!!) na ministerstvo vnitra, konkrétně na 1. Správu StB (tedy na komunistickou rozvědku - jistě pouze čirou náhodou), aby ji společně očistili… I zde plní při tomto „čistění“ instrukce velmi svědomitě: Bylo zabráněno nejen likvidaci komunistické rozvědky jako instituce, zveřejnění jejich, z politického hlediska super výbušných archivů, ale i zásadním systémovým i personálním změnám, které by v konečných důsledcích odhalily rozhodující podíl sovětské rozvědky a jejich domácích kádrů na „revolučních“ převratech v komunistickém bloku. Stejným způsobem se lidoveckému ministru vnitra RICHARDU SACHROVI, údajně agentu VKR, podařilo uchránit III. Správu StB, vojenskou kontrarozvědku, kterou předal už 4. ledna 1990, tedy ještě před „prověrkami“, z ministerstva vnitra komunistické armádě. Byla přejmenována na Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) a šéfem se stal komunistický gen. Jan Duchek. Komunistická armáda, vedená v letech 1992 – 1997 funkcionáři KDU-ČSL ve funkcích ministrů obrany, si kontrarozvědku uchránila před jakýmikoli změnami nebo dokonce před zveřejněním jejich kádrů a to pro její další použití v zájmu posílení své autonomní moci. Stejně tak si dokázala uchránit ve všech směrech klíčovou Zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA (dnes Rozvědku generálního štábu), o jejíž existenci naprostá většina občanu-daňových poplatníků dosud ani neslyšela. Aby to tak zůstalo i do budoucna, je svedena veškerá pozornost rozhořčené veřejnosti, přesně dle některých záložních variant původního plánu „sametové revoluce“, na poměrně lehce postradatelný „spotřební materiál“ - StBáky z II. Správy StB (boj proti vnitřnímu nepříteli). Další prověrky PETRUŠKA ŠUSTROVÁ řídila na Ministerstvu vnitra. Její podpisy pod schvalovacími protokoly komunistických a estébáckých superkádrů dodnes děsí… Později PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, spolu s PETREM UHLEM, JUDr.MILANEM HULÍKEM, LENKOU MAREČKOVOU-HOFMANNOVOU (po mnohaletém působení ve vězeňství dnes v Kanceláři presidenta republiky) a dalšími podobnými kádry, řídila další prověrky, tentokrát v justici. Podle očekávání obdobným způsobem, jako v komunistické rozvědce a na vnitru. Tahle skupina nechala prakticky všechny komunistické soudce na svých místech... Jak je vidět, „někdo“ za nás udělal „tlustou čáru za komunistickou minulostí“ už dávno před listopadem…

VĚROHODNOST JANA RUMLA
KONTRA DOKUMENTY
ŘÍMSKÉ PROKURATURY
A ZDRAVÝ ROZUM

JAN RUML je podle některých pramenů veden jako agent 1. správy StB, podle jiných pouze jako NO (nepřátelská osoba). V každém případě si antikomunista RUML musel něčím opravdu významným získat důvěru soudruhů z StB a jejich nadřízených sovětských poradců, že již v roce 1987(!!!!!) dochází na II. Správě StB k faktickému ukončení jeho svazku jako NO a jeho svazek byl uložen do klidu. Jinými slovy: Antikomunistický vůdce Jan RUML neměl od roku 1987 odposlouchávaný telefon, kontrolovanou poštu, nebyly na něj nasazovány milenky - agentky Stb, ani nebyl sledován!!!!! O takových privilegiích se jiným odpůrcům komunizmu mohlo opravdu jenom zdát. V každém případě o faktickém ukončení evidence jednoho z vůdců oposice JANA RUMLA jako NO musel být vyrozuměn také sovětský poradce, který uvedený postup schválil… Pokud tomu snad ještě někdo nerozumí, stačí se seznámit s oficiálním životopisem Jana Rumla v encyklopedii KDO JE KDO. Právě v oněch 3 letech, kdy komunistická StB ztratila zájem o osobní svazek, vedený na něho jako na NEPŘÁTELSKOU OSOBU(!!!), vyvíjel Jan Ruml své vůbec největší „protistátní“ aktivity: Založil nejdůležitější oposiční periodika, jaká kdy oposice měla (LIDOVÉ NOVINY, časopis SPORT, ze kterého se v listopadu 1989 vytvořil zpravodaj INFORMAČNÍ SERVIS Občanského fóra - dnešní RESPEKT, pracoval jako redaktor nejdůležitějšího časopisu demokratické oposice INFORMACE O CHARTĚ, dnes na Internetu na www.cibulka.cz, atd.). Je v této souvislosti velmi zajímavé, že méně privilegované aktivisty oposice za mnohonásobně(!!!) menší rozsah jejich činnosti komunistická StB ve stejné době nemilosrdně věznila. Ti zřejmě neměli své svazky NO, tj. svazky pro komunismus a sovětskou okupační správu nepřátelské osoby, na rozdíl od Jana Rumla a řady dalších „vyvolených“ „bojovníků proti komunismu“, uzavřeny a uloženy do archivů… S těmi zřejmě režiséři divadelního představení „sametová revoluce 17. listopadu 1989“ do hlavních rolí od samého začátku nepočítali… Větší vzdání pocty charakterům, odvaze a duchovní síle dnes už zcela neznámých odpůrců komunismu, si za dnešní politické situace lze jen stěží představit.

Okolnost, že to byl právě JAN RUML, kdo spolu s Petruškou Šustrovou (pravděpodobnou agentkou komunistické rozvědky), odchází po 17.11.1989 jako „čistič“ na 1.správu Stb, dává nejlepší odpověď na otázku, kdo je to Jan Ruml nebo co od něj ještě můžeme čekat. Mnoho odpůrců komunismu kdysi nevěřícně žaslo, když si teatrální antikomunista RUML dovolil pozval pracovat do svého sekretariátu vysokého důstojníka StB (nebo i KGB?) Jana Bělíčka. Ten byl od jara 1989 poradcem náčelníka StB generála Lorence a tedy si pouze přenesl svou židli o pár kanceláří dál... V každém případě zřejmě věděl mnohé o tzv. agentech kategorie F. (Viz. NN 17/2000: „KDO JSOU AGENTI F“).

Naposledy na sebe JAN RUML upozornil jako ideologický cenzor, kdy spolu s pravděpodobným agentem KGB a KTS „MUKem“, dále Michaelem Žantovským a privatisátorem Havlova Barrandova Václavem Marhoulem určovali, kdo může vystoupit na podiu před budovou ČT na Kavčích horách a kdo může vystoupit na Václavském náměstí na demonstracích „ZA SVOBODU SVOBODY SLOVA (JEN PRO POLITICKY SOUHLASÍCÍ) A ZA NEZÁVISLOST VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZE (NA JAKÉKOLIV FINANČNÍ KONTROLE)“ v souvislostí s uměle vyvolanou krizí kolem ČT. Výběrem levicových řečníků RUML a spol. prokázali, že jablka nepadla v jejich případě daleko od stromu (viz. Jiří RUML, JIŘÍ a HANA ŽANTOVŠTÍ atd.). Rozsáhlou několikadílnou analýzu „televizní krize“ najdeme v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!“.

V případě Jana Rumla je zajímavá i další skutečnost. V databázi MS ČR je možno najít při hledání v obchodním rejstříku jméno Jana Rumla sice ve velmi bohulibé organisaci, ale opět s velmi podivnými osobami, kromě jiného i s důstojníkem StB:

Název IČO Založena Ulice PSČ

PODPÜRNÝ FOND

PRAHA o.p.s. 25765604 20.05.1999 U Balabenky 6 18000 - PRAHA 8

Celé jméno Narozen(a) Krycí jméno Ulice PSČ

RUML Jan 05.03.1953 neurčeno Chodská 22, 12000-PRAHA 2

Křižan Jiří 26.10.1941 Mánes Branky 285 75645-Branky, okr. VSETÍN

Štein Karel 09.02.1951 neurčeno Šípkova 1866 10105-PRAHA 4

Důst.? Zařazení Hodnost Spis

Ano neurčeno neurčeno 233221

MARTIN FENDRYCH: SCHOPNÝ ČLOVĚK PRO KAŽDÉ POUŽITÍ

Spolu s RUMLEM přichází na vnitro jako jeho I. náměstek známý kriminální živel a současně policejní konfident (obé dle informací dobového tisku), nyní redaktor revue XANTYPA, pan Martin Fendrych. O neověřených domněnkách, týkajících se rodinných tradicí, a obdivu k nacistickému Německu, zde mluvit nebudeme. V tom by se ostatně nelišil od rodiny Václava Havla. Je však důvodně podezřelý, že v 80.letech vykrádal nebo pomáhal vykrádat letištní zásilky na pražském letišti v Praze-Ruzyni. Na zásah StB, na rozdíl od ostatních spolupachatelů - vykradačů letištních zásilek a překupníků, z toho vyšel podivuhodně dobře. Existuje důvodné podezření, že už dávno před nebo nejpozději během této činnosti byl získán komunistickou policií ke spolupráci a předán StB. Celá jeho značně šokující causa, včetně jeho krycího jména, byla v polovině 90. let zveřejněna v deníku Práce redaktorem Pavlem Blažkem!!! Stojí zvlášť za pozornost, že hned po své „letištní anabázi“ se Martin Fendrych objevil v centru oposičního prostředí a začal spolu s Janem Rumlem a Petruškou Šustrovou zakládat právě ty „oposiční“ časopisy, o kterých už zde byla řeč…

PLK.FRANTIŠEK STÁREK ZVANÝ „ČUŇAS“ A JEHO VĚZEŇSKÉ SVAZKY…

Dalším příkladem zřejmě může být mnohanásobný politický vězeň, když nejméně dva poslední tresty vykonával v neuvěřitelně vlídných podmínkách, a jeden z nejdůležitějších aktivistů Charty77 a undergroundu František Stárek, zvaný Čuňas. Ten pracoval jako topič ve stejném podniku, jako tajemný pan Vondráček. Stbák Vondráček působil jako pravá ruka ministra vnitra a reformátora StB Josefa BARÁKA. Ministr BARÁK, na přímý pokyn KGB, reformoval na přelomu 50. a 60. let StB. Později oba upadli v nemilost, avšak s kádry 1.Správy StB, napojenými na Moskvu, byli ve spojení pravděpodobně po celou dobu svého „civilního“ zaměstnání. Proto také záhadný pan Vondráček věděl mnohem dříve než jiní o sílícím tlaku MOSKVY na provedení nezbytných ZMĚN, samozřejmě za sovětských podmínek. V této době pravděpodobně uvádí pan Vondráček Fratiška Stárka do problematiky této „vysoké hry“. Že byl František Stárek zvaný Čuňas na listopadový převrat, provedený 1.Správou Stb, dobře připraven, dokresluje i jeho bleskový nástup do tajné služby a stažení archivů vnitřního vězeňského zpravodajství ze všech věznic, a to ihned na počátku roku 1990. Tímto krokem získal nejvýbušnější materiály (po archivech komunistické rozvědky), jaké za období totality vznikly. Do dnešního dne není schopen vysvětlit, kam se ztratily obsahy vězeňských svazků, vedených vězeňskou „vnitřní ochranou“ (vězeňská obdoba StB) na nejprominentnější politické vězně. Kdo je má k disposici, má slavné disidenty v hrsti… Ti, kteří neselhali, pak u nás nejsou prominentní… Z jejich hlediska za tuto cenu jistě žádná škoda…

HRADNÍ NOMENKLATURA A JEJÍ KVALIFIKACE…

Na úvod je třeba v zájmu spravedlnosti vyzdvihnout jednu z nejdůležitějších zásluh Václava Havla: Jeho výrazně positivní přínos k našemu přijetí do NATO. To mu slouží ke cti. Stejně je třeba vyzdvihnout jeho vysoce positivní a konstruktivní oposici vůči protiamerické politice Jana „KATO“ Kavana. Na druhé straně je třeba říct, že ne vždy se dokázal obklopit „svými“ lidmi. Politika některých členů hradní nomenklatury v určitých momentech sledovala vlastní nebo cizí zájmy a cíle, které nemusely být v celém rozsahu totožné s představami presidenta ČR. To vše ovšem z Václava Havla nesnímá jeho zásadní zodpovědnost za politiku „Hradu“ uplynulých 11 let, bez které by byl úspěšný privatisační puč KGB/GRU 17.listopadu 1989 u nás nemyslitelný:

JIŘÍ KŘIŽAN

Pravděpodobně na zásah 1.správy StB může „pracovat“ v socialistickém filmovém průmyslu v 80.letech syn za Gottwalda popraveného politického vězně JIŘÍ KŘIŽAN. Mladý Jiří byl bez ohledu na to přijat na VŠ, dokonce na FAMU, údajně navíc bez přijímaček a později, již jako dramaturg, vyjížděl do západní Evropy na filmové festivaly. Je evidovaný jako spolupracovník StB pod krycím jménem „MÁNES“ a mnohými je dále podezíraný ze spolupráce s KGB. Byl vyznamenán v roce 1988 za svou tvorbu Gottwaldovou cenou… Tu nakonec z propagačních důvodů odmítl. V tomtéž roce se totiž náhle zjevil v centru oposičního dění a jako čerstvý laureát Ceny Klementa Gottwalda, zločince, který nechal popravit jeho vlastního otce, by v oposičním prostředí nepůsobil nejvěrohodněji… I přes jeho podpis protirežimní petice „Několik vět“ a rozsáhlé organisační zajišťování sběru dalších podpisů, zůstal zaměstnán na Barrandově… Po 17.listopadu se stal „dramaturg“ KŘIŽAN branně-bezpečnostním poradcem VÁCLAVA HAVLA. V letech 1992-96 pak působil jako nám. MV ČR JANA RUMLA...

MUDr.JAROSLAV H, jehož bratr pracuje na HRADĚ, zase pro změnu pašoval před vítězným Listopadem ze SSSR závadnou literaturu, a to za pečlivé asistence a spolupráce KGB. Podle některých zdrojů obcházel nezávislé struktury a hledal „pašeráky“ do své skupiny s jasným upozorněním, že jde o bezpečnou akci „Sovětů“ a není se proto třeba bát.

ALEXANDR VONDRA:

V důsledku nezpřístupnění materiálů 1.správy StB nevíme, který reaktivovaný důstojník rozvědky či jiný příslušník OBRODY pracoval, jistě úplně náhodou, také v Náprstkově muzeu v Praze. Tam totiž právě působil mluvčí CH77 Alexandr Vondra, oblíbenec komunistky Rity Klímové a vytipovaný perspektivní kádr pro rychlý postup. Kde jinde, než na Moskvou dodnes spolehlivě ovládaném ministerstvu zahraničí. Jeho raketový sametový vzestup po 17. listopadu by tomu všemu přesně odpovídal...

KAREL SCHWANZENBERG – RAKOUSK