BENEŠOVY DEKRETY A GERMÁNŠTÍ BOJOVÉ
19.06.2001 RFE 14.50 hod. - v závěru první poloviny přímého vysílání
pravidelný - a jako obvykle - "z jedné vody načisto" přednášený komentář
Petrušky Šustrové:
Snaživý pokus o bagatelizování a omluvení neomluvitelného vydávání
falešných úředních lustračních osvědčení ministerstvem vnitra v době, kdy
úřadovali Ján Langoš, Jan Ruml a také - jako náměstkyně ministra vnitra
- právě tato slovutná dáma, nyní novinářka Lidových novin. Tato zfalšovaná
osvědčení byla vydávána (nejen, ale především a převážně) tehdy bývalým
příslušníkům 3.správy StB, později převáděným do t.zv. vojenské
kontrarozvědky.
Šustrová se deset minut pokoušela posluchačům namluvit, že Langoš, Ruml a
ani ona za nic nemohli, to všechno prý zavinili lidé jiní a jeden (nějaký
druhořadý úředník) prý bude dokonce(!) za to potrestán ... A aby to bylo
ještě zamlženější, činila náznaky, že prý ostatně na ministerstvu obrany
vládli vždycky lidovci, takže co ... Tečkou jejího komentáře bylo pak
tvrzení, že i když Jan Ruml sice veřejně novinářům přiznal, že o tom
věděl, tak prý i kdyby chtěl (hmmm ...), tak s tím vším by stejně nemohl
nic dělat. Jenže zazněla znělka a pohádky byl konec. Komentátorka a bývalá
náměstkyně ministra vnitra Šustrová nám už nestihla vysvětlit, PROČ by
bývalý disident a nyní ctěný pan Ruml mladší, s tím vším beztak "stejně
nemohl nic dělat". Co si o tom myslet?
Existuje stará známá pravda, která také i o politicích říká: "Ten, kdo
nechce něco udělat, nehledá způsoby, jak to udělat, ale hledá důvody, proč
to neudělat". Jestliže nás tedy takový člověk přesvědčuje, že to či ono
udělat nelze, hledejme tedy "důvody těch jeho důvodů". Tam je nejen to
pravé řešení problémů, které nás trápí, ale i poznání, kdo je kdo, jak
čisté je jeho svědomí a zda je rozumné mu do budoucna ještě vůbec věřit.
Každá chyba je zaplacena novou zkušeností. Každá chyba by měla být tím,
kdo ji zavinil, uznána. Protože člověk se nemůže mýlit úmyslně, měla by
být nevědomě zaviněná chyba sice pojmenována, ale nemělo by se hned volat
po krvi. Naopak ten, který chyboval vědomě, by měl nést následky a
zodpovědnost. Pak už totiž nejde o chybu, ale o provinění. A to už je něco
docela jiného.
Jestliže naše společnost uznává, že stát by měl být garantem
spravedlnosti, pak spravedlnost by měla mít základ nejméně v těchto
pilířích: Aby zlo bylo aktivně vyhledáváno a pojmenováváno, aby zlo bylo
bez odkladů odčiněno, aby náprava škod, napáchaných zlem, byla zaručena a
bez odkladů soudní mocí ve prospěch nevinného a poškozeného vynucena.
Nedbalost státních úředníků v trestní oblasti by měla být posuzována
mnohem přísněji, nežli nedbalost v projednávání kauz civilně právních. U
trestných činů nejde o banální sousedské spory, kde se mnohdy chytračí a
hraje o čas. Kritérium času je v projednávání trestných činů stejně
prioritní, jako kritérium nalezení spravedlnosti.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
16.7.2001
Subject: LANŠKROUN, GERMÁNŠTÍ BOJOVÉ A BENEŠOVY DEKRETY
LANŠKROUN, GERMÁNŠTÍ BOJOVÉ A BENEŠOVY DEKRETY
Když někdo bojuje s nepřítelem, který je stejně nebo lépe vyzbrojen, je to
bezesporu riziko a je k tomu zapotřebí odvaha. Když někdo ozbrojený útočí
proti neozbrojenému, chytne ho, zmučí a zabije, pak to má vždy bez rizika
a jeho jednání je vždycky a jen - projevem odporného sadismu a zbabělosti.
Násilník, který je již jednou poražen a odzbrojen, by však neměl být
trestán bez řádného soudu. I ten největší gauner má v civilizovaných
zemích na soud právo. Měřítkem kvalit a morální úrovně vítězů všech válek
a konfliktů pak je, zda a nakolik jsou schopni poraženému zaručit soud
svrchovaně spravedlivý.
Volá-li někdo, že není třeba někoho druhého soudit a že je naopak správné
- rovnou ho zavraždit, (t.zv. popravit), kladu si vždy otázku: PROČ ten
člověk nechce soud a naopak chce hned protivníkovu smrt? Není to třeba
právě proto, že jen mrtvý už nepromluví? Je mravně zvrácené omlouvat
zabíjení neozbrojených lidí, jestliže se opravdu stalo, vážený pane Kuško.
Znamená to z principu vždy - jen OMLOUVÁNÍ VRAŽD. A je jedno, kolik jich
bylo spácháno kteroukoliv z válčících stran.
A jen tak na okraj: Když někdo vyjde do boje s profi-vojáky, vyzbrojenými
samopaly a kulomety a sám má jen násadu od lopaty nebo provaz, říkám tomu
setsakramentská odvaha, setsakramentské riziko a musí k tomu být velice
pádné důvody. Takový boj není bojem rovného s rovným, je to boj zoufalců,
kteří nemají už co ztratit. I tam je třeba rozlišovat. Nota bene, Vy sám,
pane Kuško, dobře víte, JAK ty lopaty byly panem Vaňkem myšleny. Chytáte
ho za slovíčka a hrajete si s nimi. Přemýšlejte prosím více o tom, zda i
ti druzí také náhodou nepoužívají hlavu k přemýšlení. Desítky opakovaných
e-mailů na stejné téma, to mi trochu připomíná dva pány. Jeden se jmenoval
pan soudruh Ždanov a druhý dr.Josef Goebbels - taky partei-genosse.
- - - - -
Naopak, chce-li někdo dělat nezvratnou historickou analýzu, měl by mít
skutečně autentické historické podklady, vážený Rossi Hedvíčku. Jak víme
z amerických filmů, "svědectví z druhé ruky" briskně zamítají i americké
soudy. Je tedy nutno vždy pečlivě vážit, co je a co už není autentické
svědectví. Právě tak nelze bez pochybností přijímat i podávání dějepisu,
najdeme-li v jiných historických pramenech údaje, které jsou v rozporu
s těmi, jež jsou nám k věření předkládány.
Napíše-li tedy někdo "Prvni usedlosti v nizinach Cech a Moravy, coz je
dnesni Ceska republika, byly puvodne osidleny germanskymi kmeny, znamymi
jako Bojove (Bojers) ...", musím mu na to odpovědět: Za prvé na mne působí
takový historický exkurs jako účelová propaganda, protože s událostmi
v Lanškrouně nemá faktickou souvislost. Za druhé - je možné, že takovýto
"dějepisec" s vysokou pravděpodobností nemá pravdu. Mám v knihovně Dějiny
z roku 1910, o kterých by kdokoliv jen s obtížemi mohl říci, že jejich
autoři měli zájem tendenčně hodnotit nějaké události v Lanškrouně v roce
1945. V těchto dějinách je jasně řečeno, že Bojové byli kmenem Gallů,
které o několik století později napadl, přemohl a převážně vyhubil(!)
Marobud, vůdce germánských Markomanů, který zase (pro změnu) byl bojovému
umění a strategii vyučen u dvora římského císaře Julia Caesara. Takže, jak
je z tohoto pramenu vidět, prvním germánským kmenem na území Čech byli až
teprve Markomané. Ono vůbec lze říci, že v celé historii lidstva asi
vždycky - "odněkud někam nějaký národ přišel a ty původní obyvatele třeba
i vyhubil". Vždyť také historici Ameriky by mohli vyprávět, že ...
Podobně sporné je to i se slovem Sudety. Jsou autoři, kteří tvrdí, že
mohou doložit, že sémantický základ slova "Sudety" znamená ve staré
keltštině označení Čech a ... s Němci to nemá z hlediska jejich genese
v tomto prostoru "Sudet" nic společného. Otázkou však je: K čemu je vůbec
dobré, ono diletantské nimrání se v historii? Snad ne k dějinnému
zdůvodňování nějakých nároků na "Lebensraum"? To by například mohlo někoho
citlivějšího vést i k pohledu do mapy. A třeba jen proto, aby se podíval,
jak vlastně daleko od hranic městečko Lanškroun leží, když za Hitlerovy
vlády tam již byly t.zv. Sudety a tedy i území Třetí tisícileté říše ...
Jak vidno, nic není zcela jednoduché a je proto možné se právem tázat,
PROČ vůbec ona pochybná kapitola s názvem "HISTORICKE POZADI" byla
uváděna, kdo ji psal a proč ji psal. Jestliže měla za úkol podpořit
vyprávění Karla Hausnera, docílila - alespoň u mne - jen dojem agitace
s ryze utilitárním podtextem. A také nedůvěru k záměrům pisatele.
Podobně i Rostislav Hedvíček m.j. píše dále:
> ----- Cim dele se tady vrtam v tech udalostech okolo odsunu Nemcu po
> valce, tim vic mi lezi na mysli otazka chapani spravedlnosti - tedy
> presne, jestli v Cesku chapou, co to spravedlnost je a jak to vlastne
> funguje.
> A moje otazka je: Maji ovce koncept ci pojem "spravedlnosti"? Ne, nemaji
> - spravedlnost (mensi ci vetsi, nebo prinejmensim jeji pochopeni) je
> nutna pro vznik a fungovani civilizace. A ovce - jak znamo - nemaji
> civilizaci! A moje nasledujici otazka je: Jsou Cesi vubec civilizovani,
> kdyz umyslne koncept spravedlnosti odmitaji??? ------ Dle ruznych zdroju
> povrazdili Nemci behem valky 120 tisic obcanu uzemi znameho jako Bohmen
> und Mahren (dnes Ceska republika, Slovensko se odtrhlo a zda se do toho
> pocitaly i Sudety neni jasne) - tedy 120 tisic Cechu, mimo to bylo 240
> tisic lidi (Zidu, Cikanu) zavrazdeno z rasovych duvodu jak primo na
> uzemi Ceske republiky (Terezin) nebo odvezeni a zavrazdeni jinde
> (Auschwitz). Proti vrazdeni Zidu Cesi tehdy ani moc neprotestovali,
> proto by snad Zidi ani nemeli byt zapocitavani do "ceskych" ztrat...
Vynechám komentář k prvním řádkům textu, kde Rostislav Hedvíček sám sebe
nazývá jako Čecha ovečkou nepřímo a své krajany Čechy ovcemi již zcela
nezakrytě. To je řeč, která je na úrovni myšlení historika sice poněkud
neobvyklá, ale je to jen JEHO věc, jak se sám cítí.. V dalším odstavci
však i mne, (podobně asi jako i jiné) RH nutí zabývat se čísly, přestože
to právě zde dělám jen velmi nerad. Čísla jsou vždy jen obrazem nějakého
děje nebo výsledkem uplatnění principu. Historie a čísla, to už je však
led převelice tenký, protože těm číslům obvykle nejde říci jinak - než
statistika ... Winston Churchill prý kdysi řekl: "Které statistice věřím?
Jen té, kterou si zfalšuji sám" - nebo tak nějak ...
Takže: Na rozdíl od Hedvíčkových (či přesněji řečeno bavorských) zdrojů,
podle pramenů, které mám k dispozici já, celkem přišlo ve 2.světové válce
o život 360 tisíc našich českých občanů. Z toho 195 tisíc bylo umučeno
v koncentrácích nebo zemřeli na popravištích. Pouze na konto SS, Gestapa a
SD z toho připadlo v rámci nacistických "lidumilných" metod tvrdého
teroru, jako např. opatření typu "Sonderbehandlung", "Suhnemassnahmen",
"Vergeltungsmassnahmen" a "Strafmassnahmen" - téměř 200 tisíc obětí. Do
koncentračních táborů přišlo 95 tisíc Židů, vrátilo se jich 3 a půl
tisíce. Do Osvětimi-Birkenau přišlo 4 a půl tisíce cikánů, vrátilo se jich
několik desítek ... A to všechno byli civilisté a zdaleka ne všichni byli
jen komunisté (prý přes 20 tisíc) ... Možná někteří Češi konspirovali,
možná někteří dokonce i sabotovali, ale jen málokterý si dovolil mít
zbraň. Nejen za držení zbraně, ale i za pouhý poslech zahraničního
rozhlasu dávali totiž gestapáci okamžitý poukaz na popraviště, když se jim
zrovna zachtělo. Když někdo narušil výrobu pro wehrmacht nebo poškodil
výrobní zařízení, přijelo komando SS a gestapa, sebrali namátkou 20, 30
nebo 50 lidí a šup s nimi do lágru. Jen tak - pro výstrahu. Ono to zcela
stačilo, aby se ti ostatní již zase umoudřili ... Kdo se po válce vrátil,
mohl mluvit o štěstí. Terezín nebyli jen Židé a ghetto. Terezínská Malá
pevnost, to byla také jedna veliká policejní věznice pro Čechy.
V represáliích nacisté nebyli žádní nováčci a byli velice důkladní ...
Co tedy dodat? Bohmen und Mahren - to opravdu nebyla JEN ta, nevím už kým
citovaná, "protektorátní pohodička" a prý plné hospody. To byly také
potravinové náhražky a šmelináři, stanné právo a heydrichiáda, šibenice
v Kounicových kolejích a Terezín, střelnice na lidi v Kobylisích a
pankrácká sekyrárna.
Na to všechno by také pan Ross Hedvíček jako Čech neměl zapomenout, když
zdůrazňuje těžký úděl německého národa po válce ve svých hlubokomyslných
úvahách o chápání spravedlnosti. Měl by si uvědomit, že i někteří z nás si
možná už konečně uvědomili, že ROSSU HEDVÍČKOVI JDE PŘEDEVŠÍM
O POLITICKÝ ÚTOK NA BENEŠOVY DEKRETY, když nás přesvědčuje:
> Me to zas tak chybne nepripada. A kdyby nekdo rekl, ze za par mesicu po
> valce stihli Cesi povrazdit vic Nemcu, nez Nemci Cechu za celych sest
> let ... ja bych se moc nehadal...
A tak mně na rozdíl od něj zas připadá, že ten sportovní klub, "za který
velký bojovník za spravedlnost Hedvíček kope", asi nebude mít jméno ani SK
"OBJEKTIVITA", ani SK "HLEDÁNÍ PRAVDY". On tu pravdu již možná sám velmi
zřetelně nalezl, nebo "mu byla za nějakých podmínek nalezena" ...
Ale jinak - pan Hedvíček, podobně jako pan Mandler ve svých článcích na
stránkách Neviditelného Psa, samozřejmě nárok na své názory mají. Právě
tak jako mám právo na svůj názor já, nebo například pan Kuška, který je
toho přesvědčení, že odplata v podobě menšího množství vražd ospravedlňuje
křivdu většího počtu vražd (jestli jsem jeho stanovisko správně pochopil).
Nicméně si myslím, že i když nikdy neuškodí, poznat názory druhých, mohu
mít přesto tuto prosbu: Vážení listowneři, pánové Kuško a Hedvíčku! Je-li
opravdu vaší snahou hledat a najít pravdu v našich dějinách, pak prosím:
Hledejte, nalézejte a pište jen skutečně doložená historická fakta. Fakta,
která lze vzájemně porovnávat, protože jsou porovnatelná. Pravdivých
historických údajů není nikdy dost a neměl by být brán ohled na to, jestli
jsou pro jakýkoliv národ lichotivé, anebo naopak odsouzeníhodné. Pravdivě
odkrytá historie nebude nikdy jen důvodem k oslavám, ale také jistě občas
vyvolá i trpké zamyšlení a poučení u těch, kteří mají ještě svědomí.
Je-li historicky doloženo, že po válce byli v Ústí nad Labem z mostu do
Labe házeni němečtí civilisté a byly na tom mostě vražděny německé ženy,
pak to byly bezesporu vraždy a měli být dodnes hledáni viníci, jsou-li
ještě naživu. Jestliže byly německými SS vyvražděni čeští civilisté
v Lidicích, Ležákách a dalších vesnicích, pak to rovněž bylo jen pusté
vraždění a nic jiného a i Německo mělo vyhledat všechny ty, kteří v těch
vesnicích tehdy rabovali, zapalovali domy a zabíjeli. Nelze však z žádných
takových zločinů vinit celé národy, (a zde má Vrat.Kuška pravdu), protože
takovému způsobu myšlení schází jakákoliv logika. Tak jako nebyl celý
český národ na ústeckém mostě, nebyl ani celý německý národ na lidické
návsi, i když každý zločin zůstane vždy jen zločinem a každá vražda
zůstane zase jen vraždou.
Přesto a právě proto si myslím: Propagandistické fráze, účelové vykládání
historie a vyprávění typu "jedna paní povídala" jsou nanejvýš dobré
k rozeštvávání národů a etnik, anebo (v tom lepším případě) k pochybnostem
o počestných úmyslech jejich autorů. Pak bych se musel tázat: Cui prodest?
- - - - -
P.S. V těchto dnech jsou sdělovací media zaujata zprávou ze slovenské
Revúcej, kde na policejní stanici zemřel jednapadesátiletý Rom Karol
Sendrej, připoutaný služebními policejními želízky k radiátoru ústředního
topení. Okamžitě je v rozhlase a televizi otevírána t.zv. romská otázka.
Žádného redaktora přitom ani ve snu nenapadne, aby něco napsal o kořenech
této války cikánského etnika s lidmi ze státního represivního aparátu, či
aby alespoň řekl: "Na policejní stanici zemřel připoutaný policejními
želízky k radiátoru ústředního topení, jednapadesátiletý OBČAN - ČLOVĚK.
PROČ SE TO STALO? KDO - KONKRÉTNĚ - TO UDĚLAL?" ...
Přestože se už dneska ví, že ten člověk došel na policejní stanici sám a
pěšky, přestože se následnou pitvou zjistilo, že po smrti měl natržená
játra, krvácení do spodiny lebeční, krvácení do osrdečníku, zlomenou
čelist a po těle zhmožděniny, přesto naše media pramálo zajímají především
objektivní a konkrétní fakta o tomto policejním gestapismu. Naopak - celá
veřejnost je mediálně krmena dalším tak zvaným národnostním problémem. Je
to ale skutečně jen problém gádžů a cikánů, nebo je to problém právního
stavu daného státu? Není snad i v té české a slovenské mediální prezentaci
tragedie z Revúcej a Jelšavy něco podobně podezřelého a zároveň i pěkně
morálně shnilého, jako v těch e-mailech na téma "Češi versus Němci"? Je
argumentem množství lidí, kteří umřeli a je argumentem jejich národnost?
Anebo je třeba - vždy a důsledně HLEDAT A NAJÍT VRAHY ČLOVĚKA?
S pozdravem
Václav Čechura
16.7.2001